Podívejme se, zda se to dá ekonomicky ustát - jak v Německu, tak případně v Česku. Není to jen luxus pro pár zbohatlíků? Nebo je to cesta, jak zaměstnat násobně víc lidí za rozumných podmínek a s nesrovnatelněji lepšími výsledky, pokud jde o kvalitu produkce i životního prostředí?

Komunitou podporovaná farma (CSA) v severoněmeckém Buschberghofu má 86 hektarů orné půdy a asi 15 hektarů lesa. Kolik lidí spolek potřebuje, aby byla farma vytížena a její provoz byl udržitelný? To byla otázka, která stála na začátku. Tuto otázku si rozdělme na dvě části - kolika lidem farma umožní dostatečné zásobování potravinami a kolika lidem tento kousek zemědělské půdy poskytne pracovní místa.

Nejprve potraviny. V Buschberghofu si řekli, že produkce z jednoho hektaru přiměřeně nakrmí tak 4 osoby. Z toho jim vyplynulo, že z 86 hektarů se dá vyprodukovat dost jídla pro 344 osob.

Na farmě žije a pracuje 44 osob, včetně pár dětí (ty nepracují) a 12 mentálně postižených (ti pracují). Tento počet je dvě desetiletí víceméně stálý, je tedy udržitelný. Zbývá kapacita výroby potravin pro dalších 300 členů spolku CSA, tedy asi 90 rodin.

K vytvoření pracovního místa pro jednoho člověka tak potřebují jen dva hektary. To je však možné jen proto, že veškerá prvovýroba se namístě zpracovává do kvalitních potravinářských výrobků. Tedy nekončí pytli s obilím za velkoobchodní cenu, ale promění se v chleba s máslem, sýrem a klobásou pro konečného spotřebitele, člena spolku.