Řečníci sice zdůrazňovali, že dohoda má otevřít trhy v USA, zvýšit naše příjmy a nabídnout příležitosti malým a středním podnikům, ale pak popisovali podmínky, které umožní, aby evropské trhy obsadily největší americké firmy, které budou diktovat pravidla. Veřejnost bude mít právo jen přihlížet, cizím slovem monitorovat. Malé a střední podniky získají práva nahých v trní.

Vysoká škola ekonomická, konkrétně Fakulta mezinárodních vztahů, připravila reprezentativní mezinárodní konferenci o chystané Transatlantické smlouvě o obchodním a investičním partnerství. Dala se sledovat živě na iVysílání ČT. Brzy však ukázala své slabiny. Přivedla všechny relevantní představitele včetně hlavního vyjednavače Evropské komise Ignacia García Bercera – ale každý dostal jen deset minut.

„Budu se věnovat třem věcem z deseti, které považuji za důležité,“ řekl Bercero s odkazem na časové omezení. Nabídla se mu tak dobrá příležitost, jak se vyhnout podstatnému. Podobně vyznělo také vystoupení vedoucí zástupkyně amerického ministerstva zahraničního obchodu (Senior Trade Representative) z Mise USA při EU Eleny Bryan nebo českých vládních úředníků.

Přestože intenzívní jednání probíhají už přes dva roky, nevíme o něm nic. Známe jen vstupní pozici evropské strany, která byla zveřejněna až po velkém tlaku nevládních organizací. Nevíme, nakolik se tuto vstupní pozici daří udržet. Jak Bercero v Praze znovu potvrdil, jednání jsou a zůstanou neveřejná. Slíbil jen „zveřejňování toho, k čemu jsme dospěli a čeho chce Komise dosáhnout“. Situaci vystihla poznámka z publika od ekonoma Jiřího Štega, pomocníka europoslance za ČSSD Jana Kellera: „Připomíná to výlov lochnesky.“

Nepřímým zdrojem informací může být nedávný únik prostřednictvím Wikileaks. Poskytl návrh obdobné smlouvy vyjednávané mezi USA a skupinou zemí Pacifiku (smlouva TTP). Uvedená 12 členná skupina zahrnuje Japonsko, Austrálii, Vietnam, dokonce i Mexiko, ale nikoliv Čínu. Wikileaks se pochopitelně soustřeďují hlavně na pasáže o cenzuře internetu.