Řecké banky zůstaly v pondělí zavřené a vyřešily tak fakt, že sice nemají peníze na vyplácení vkladů, ale nejsou bankrot. Evropská centrální banka nezrušila svůj dosavadní program hotovostních úvěrů, jen už k němu nic nepřihodí. Budoucnost je však v mlhách. Řecku může projít, když 30. června nesplatí 1,6 miliardy euro Mezinárodnímu měnovému fondu, to je vzdálený partner, který se nikoho dalšího až tak moc netýká. Možná. Horší by to bylo 20. července, kdyby nebylo splaceno 3,5 miliardy euro Evropské centrální bance, která je poslední, kdo teď zemi drží nad vodou.

Britský list Financial Times věnoval úvodník dvěma tématům, která se na jeho stránkách obzvlášť vyjímají. Prvním z nich je řecké referendum. Podle listu má smysl jen tehdy, jestliže vynese větší podporu „obtížným“ opatřením, tedy takovým, která občané odmítají. A druhým je starost o osud eurozóny, na kterou Tsipras svým referendem útočí.

Když pomineme tuto zábavnou složku zmíněného úvodníku, postavenou na přesvědčení, že co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi, najdeme tam i věcný argument, že se má hlasovat o něčem, co už není na stole. Skupina ministrů financí ze zemí používajících společnou měnu v neděli rozhodla, že stávající nabídka, aby dosavadní program pro refinancování řeckých dluhů pokračoval, je uzavřena. Je pod stolem. Není o čem jednat.

To je možná podstata celé věci. Tsiprasova vláda od začátku odmítala vnímat technickou stránku podmínek věřitelů jako to nejdůležitější. Viděla problém hlavně v jeho politické rovině, jako téma spíše pro Radu Evropy než Evropskou radu, tedy spíše pro jednání na vrcholné úrovni, kde se politika tvoří, než na úrovni ministerské, kde se dohodnutá politika realizuje. Vycházela přitom z faktu, že dosavadní politika nefungovala a vyžaduje zásadní změnu.