Řecké banky zůstaly v pondělí zavřené a vyřešily tak fakt, že sice nemají peníze na vyplácení vkladů, ale nejsou bankrot. Evropská centrální banka nezrušila svůj dosavadní program hotovostních úvěrů, jen už k němu nic nepřihodí. Budoucnost je však v mlhách. Řecku může projít, když 30. června nesplatí 1,6 miliardy euro Mezinárodnímu měnovému fondu, to je vzdálený partner, který se nikoho dalšího až tak moc netýká. Možná. Horší by to bylo 20. července, kdyby nebylo splaceno 3,5 miliardy euro Evropské centrální bance, která je poslední, kdo teď zemi drží nad vodou.
Britský list Financial Times věnoval úvodník dvěma tématům, která se na jeho stránkách obzvlášť vyjímají. Prvním z nich je řecké referendum. Podle listu má smysl jen tehdy, jestliže vynese větší podporu „obtížným“ opatřením, tedy takovým, která občané odmítají. A druhým je starost o osud eurozóny, na kterou Tsipras svým referendem útočí.
Když pomineme tuto zábavnou složku zmíněného úvodníku, postavenou na přesvědčení, že co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi, najdeme tam i věcný argument, že se má hlasovat o něčem, co už není na stole. Skupina ministrů financí ze zemí používajících společnou měnu v neděli rozhodla, že stávající nabídka, aby dosavadní program pro refinancování řeckých dluhů pokračoval, je uzavřena. Je pod stolem. Není o čem jednat.
To je možná podstata celé věci. Tsiprasova vláda od začátku odmítala vnímat technickou stránku podmínek věřitelů jako to nejdůležitější. Viděla problém hlavně v jeho politické rovině, jako téma spíše pro Radu Evropy než Evropskou radu, tedy spíše pro jednání na vrcholné úrovni, kde se politika tvoří, než na úrovni ministerské, kde se dohodnutá politika realizuje. Vycházela přitom z faktu, že dosavadní politika nefungovala a vyžaduje zásadní změnu.
O tom, že tato politika nefunguje a zhoršuje pozici Řecka a jeho dluhů, tedy i věřitelů, se přitom ví dlouho, ale změna vázla na faktu, že eurozóna sice má společnou měnu, ale málo společných institucí, a tak je složena z individuálních států, které se soustřeďují hlavně na své vnitřní problémy.
Bývalý výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn (v novinách často jen DSK) zveřejnil na webu text, kterým varuje před opakováním starých omylů. Dokonce přiznal svůj podíl osobní odpovědnosti na tomto faktu, takže text nazval „poučením z vlastních chyb“.
Píše, že Mezinárodní měnový fond, v jehož čele tehdy stál, měl důrazněji prosazovat svá doporučení eurozóně k více „symetrickému“ přizpůsobení, to znamená, že přizpůsobit se nemělo jen Řecko, ale také ostatní.
Měl zasáhnout proti tomu, že požadovaná opatření měla příliš „pro-cyklický“ charakter, tedy že v krizi zesilovala krizi. Výslovně uvádí, že chybou bylo preferovat na celém kontinentu fiskální úspory (srozumitelnější jsou škrty) a konzervatismus měnových autorit (stereotypní varování před „nebezpečím inflace“, neochota rozjet stimuly jako je kvantitativní uvolňování). Byla by to cesta, jak se vyhnout druhé vlně recese v roce 2011.
Co je však hlavního: DSK přiznává, že řecký problém byl špatně diagnostikován jako pouhé schodky státního rozpočtu a platební bilance. To znamená, že finanční nerovnováha byla jen na řecké straně. Ve skutečnosti vstupoval do hry také fakt, že eurozóně chyběly potřebné instituce, zejména bankovní a fiskální unie. To byl důvod, proč schůdný problém přerostl v ničivé nebezpečí.
Také zmínka o potřebě „symetričtějšího“ přístupu k řešení (sám to vysvětluje jako nezbytnost, aby úsilí vynaložili i ti druzí) se dotýká problému nerovnováh v celé eurozóně. Nerovnováh obchodních a finančních toků, kdy v některých zemích se hromadí jen aktiva a v jiných jen pasiva. Osvětluje to známý příměr (bohužel v časech uprchlické krize nikoliv jen teoretický), že loď, na které se všichni cestující nahrnou k jednomu boku, se převrhne a potopí.
Co teď? DSK říká, že nemá smysl příliš trvat na strukturálních reformách v zemi, které nefungují instituce. Musí dostat čas je obnovit. Není však třeba jí dávat další peníze (dluh od EU a MMF zvyšovat), ale měla by se prodloužit jeho splatnost a podstatná část rovnou umazat. Nelze však klást předběžnou podmínku v podobě dalších drastických fiskálních úspor, to by byl podle FSK projev hospodářské i politické neodpovědnosti. MMF musí pomoci refinancovat splatné dluhy aspoň nejbližší dva roky.
DFK zdůrazňuje, že Řecko samozřejmě bude muset během té doby udělat těžká finanční rozhodnutí – ale musí je udělat samo. Nelze je vynucovat diktátem. Vlastně tak dává Tsiprasovi za pravdu.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
