Lidé jsou zmateni, protože politici na jedné straně rozdmychávají nenávist k uprchlíkům a na druhé straně vyzývají k dovozu laciných pracovníků z Ukrajiny. Společnost se má bát toho, co není, a ignorovat nebezpečí, která jsou reálná. Většina obyvatel v životě žádného uprchlíka neviděla. Ostatně ti, kteří sem z neznalosti vlezli, nakonec prchali i od nás. Avšak dovoz Ukrajinců je zoufalým pokusem zachovat v Česku ekonomiku mizerně placené práce. Tohle má být zastíněno uprchlickým běsněním.

Plytké televizní debaty o ničem taktně obcházely skutečnost, že nemalému počtu politiků i podnikatelů vyhovuje vyhlídka degradace naší vlasti na rozvojovou zemi, protože se na víc nezmůžou, ani manažersky, ani intelektuálně. Proto tak často nabízejí kandidáty, kteří tam nemají co dělat.

Neznamená to, že se na kandidátkách nemohou objevit osobnosti, kterých si hluboce vážím. Ale třeba filozof Václav Bělohradský v pravicové baště Praha 6 považuje za úspěch, že se probil, byť s velkým odstupem, aspoň do druhého kola senátních voleb. Lékař Jan Žaloudík (obhajuje) nebo ekonom Jan Mládek (ministr) byli ve svých obvodech těsně druzí, tam je šance. Skvěle si vedl vynikající manažer Třineckých železáren – znám trochu i jeho znalostní zázemí z různých seminářů – Jiří Cienciala, ten už nemůže prohrát. Štěstí má Praha 11, kde si mohou vybrat mezi vynikající právničkou Helenou Válkovou (poslankyně) a Ladislavem Kosem, občanským aktivistou a opozičním zastupitelem, který nyní reprezentuje síly humanizující život ve velkoměstě. Našlo by se jistě i pár dalších výjimek, ale dá to práci.

Třeštění před nebezpečím z Východu zamlčuje bezradnost před riziky na Západě. Teď nemám na mysli pošahané volby amerického prezidenta, kde možná rozhodne deset let stará nahrávka Donalda Trumpa, kde si liboval, že jako televizní hvězda může osahávat cizí ženské. Méně už zaujaly loňské výroky Hillary Clintonové před bankéři Wall Streetu, vytažené Wikileaks, že ztratila se středními vrstvami kontakt, protože si s tátou vydělali dost, aby žili jinak. A že obchodní dohody – proti kterým ve veřejných vystoupeních brojí – jsou skvělé. A že bankéři – i přes hrůzy finanční krize – by si měli finanční systém regulovat sami.

To, co vnímám jako hrozbu, je hrozba pro ty, kdo zaspí. Je to nástup technologií, které se nyní začaly propojovat a stále častěji mluví snáze mezi sebou než s námi. V Německu, které se do toho odvážně pustilo, tomu říkají Průmysl 4.0. Týden před volbami proběhla na toto téma debata v Masarykově – dříve dělnické, nyní demokratické – akademii, kde byl hlavním mluvčím šéf českého přípravného a koordinačního týmu prof. Vladimír Mařík, DrSc., z ČVUT.