Čeká Koreu mír, život bez jaderných zbraní a bez bolavé hranice napříč Korejským poloostrovem? Takový by byl, kdyby se naplnila prohlášení vedoucích představitelů obou korejských států. Ale nerozhoduje se jen mezi nimi. Teď to závisí hlavně na jednání mezi KLDR a USA. Prvním krokem na této cestě by bylo formální ukončení pradávné korejské války z 50. let, ve kterých USA vystupovaly pod prapory OSN. Pokud k tomu dojde na schůzce Trumpa s Kimem v Hanoji, do motoru odzbrojování nateče nezbytné palivo důvěry.

Trump si to možná přeje, mluví nadšeně o „nádherných dopisech“, které dostává od Kima, kterému ještě před rokem říkal „malý raketometčík“. Ve Washingtonu je však dost těch, kteří se to pokoušejí torpédovat, píše vlivný americký týdeník The Nation. Poukazuje na to, že americkým liberálům a vedoucím činitelům Demokratické strany se příčí vyhlídka dohody Trumpa s Kimem, po které by Dálný východ začal méně potřebovat americký bezpečnostní deštník. Ideologická zakyslost liberálů může „podtrhnout největší příležitost pro mírové uspořádání poloostrova za celou generaci,“ varuje The Nation.

Vedoucí představitelé Demokratů v obou komorách Kongresu USA spolu s několika Republikány spustili poplach, že jihokorejský prezident Mun Če-in příliš spěchá s usmiřováním se Severní Koreou a rušením sankcí. To je podle nich špatně, měl by se naopak vystupňovat „maximální tlak“, dokud nebudou severokorejské jaderné zbraně i s raketami kompletně zlikvidovány. Jenže spor je o to, zda to má být pouze KLDR, kdo se zbaví jaderných zbraní, nebo zda to má být celý poloostrov, jak se uvádí ve společných prohlášeních severokorejského Kima s jihokorejským Munem.

Něco už se stalo. Horká válka není na spadnutí, jak to hrozilo před rokem. KLDR zastavila jaderné a raketové zkoušky, a dokonce zničila jeden zkušební polygon. Trump zastavil každoroční manévry americké a jihokorejské armády, které sám označil za „provokativní“. Kim po loňské schůzce s Trumpem se opakovaně scházel také s jihokorejským Munem a s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Další mise navštívily i Japonsko a Rusko. Jihokorejský Mun navštívil i Prahu, kde přinejmenším informoval o průběhu a cílech mírových jednání.

Bezpečnostní architektura, které může na Dálném východě vzniknout, však potřebuje přechod do skutečného mírového režimu, aby si jednotlivé země mohly život bez vyhrožování dovolit. Pro iniciativy menších hráčů je však zatím určující celkový rámec amerických sankcí za formálně pokračujícího válečného stavu, přerušeného pouhým příměřím. Jak tohle mohlo vydržet celých 70 let?