Bilance přírodní katastrofy v Německu je děsivá a až bude čas na víc, než pouhé záchrany životů a smutek po těch ztracených, dojde pravděpodobně na důrazné změny v politice. Prvoplánově lze argumentovat, že volby jsou v září, Zelení mají vysoké preference a veřejnost bude citlivější k jejich programovým cílům. Ale nemusí záležet jen na Zelených. Německá veřejnost je schopná strategické dohody ve věci existenčních priorit i za zády politických stran. Vzpomeňme si na reakci po havárii sovětské jaderné elektrárny v Černobylu, kdy se začal prosazovat tlak na zrušení německých jaderných elektráren a snaha o bezpečné, čisté vlastní zásobování nejprve biomasou, a pak i sluncem větrem.

Po japonské Fukušimě tenhle tlak zesílil a zároveň se ukázalo, že nejaderná a neuhlíková cesta je nejen bezpečnější, ale i potenciálně levnější. Decentralizace energetiky potřebuje podmínky, proto je dnes takový rozdíl mezi Německem a Českem. U nás to nejde, protože jsme zjistili, že s růstem podílu malých místních zdrojů by rostla i moc obcí a regionů na úkor centra, a to nelze trpět. S centrálními dodavateli se lze snáze domluvit. Je jich jen pár, s kým je třeba jednat a kdo to pak dokáže ocenit. Neotravujte s demokracií, když jde o peníze.

Jenže ono hlasuje i klima. V západní Evropě ničí celá města rozbouřená voda, u nás zase tornádo. V Kalifornii, Řecku či Austrálii byly požáry jak při konci světa. Klimatické menu je pestré a nabídka je stále početnější a extrémnější. Ani po zvládnutí dohodnutých pařížských cílů, které předpokládají udržet globální oteplování pod 1,5 stupněm Celsia, to nebude žádný med. To, co prožíváme, přece způsobil pouhý jeden stupeň oteplení. A v průmyslových zemích jako Německo či Česko, kde je více zastřešených, vybetonovaných a asfaltových ploch, nemluvě o hnědých polích v čase bez vegetace, to jde rychleji.

Shodou okolností zpráva o německé katastrofě zastihla kancléřku Angelu Merkelovou ve Washingtonu během jednání s americkým prezidentem Joe Bidenem. Možná však, že by bylo zvláštní, kdyby se zrovna nic nedělo, protože klima už je pěkně rozhozené. Z energetického motoru, který rozvádí sluneční energii po naší planete spadl řemeň, kašle, dodýchává. Klíčový systém tryskových proudů (jet streams) se rozpadá, protože se výrazně snížil teplotní rozdíl mezi polárními a tropickými oblastmi. Místo aby pravidelně obíhaly Zemi, jet streams kličkují a rozpadají se. Vadne i Golfský proud, který ovlivňuje klima z oceánu. Velké tlakové útvary, které dělají počasí, se ocitly bez hlavního pohonu a stojí na místě nebo se líně vlečou. Výsledkem je, že ty chudáky od sebou jednou dusí, jindy na ně valí vodu, a vždycky dlouho, moc najednou a koncentrovaně.