Uspěla úvaha, že probíhající volby jsou jedinou příležitostí, kdy mohou lidé demokraticky sdělit, co nechtějí. Jinou jim nikdo nenabízí. Byla to tedy negativní volba, ve které nebyly důležité sebepropracovanější programy – byť existují. Rozhodovala snaha dát najevo, že pohár přetéká, a taky obava z rizika, že protest prostřednictvím hlasu malé straně propadne pod hranici volitelnosti, jak se to stalo při minulých volbách do sněmovny.

Všeobecná znechucenost je taková, že možná i v samotném aparátu ODS probudila nějakého trojského koně, který k porážce přispěl idiotskou volební propagandou. Lidé vzali vážně heslo: „Myslete na svoji budoucnost!“ a postřehli i jeho skrytou složku: „Myslete na budoucnost pravicové vlády!“ Proto hlasovali pro opozici, aby měli od této vlády co nejdříve pokoj. Teprve pak budou moci znovu začít skládat střípky ze zbytků budoucnosti.

Hesla

Pravice tonoucí v korupčních skandálech, vsadila na tři hesla, šířená hlavně po sociálních sítích. První: Všichni jsou stejní, nevyberete si. Druhá: Za dluhy mohou socani. Třetí: Nechoďte k volbám.

Tyto myšlenky opakovalo ve všech diskusích pár placených zoufalců do omrzení. Občas se objevovaly i v oficiálním zpravodajství veřejnoprávních médií. Častěji to bylo ve vystoupeních nevzdělaných mladičkých reportérů, kteří jsou využíváni v rámci snižování nákladů a zvyšování manipulovatelnosti. Občas však zazněly také z úst zkušenějších kolegů, takže bylo zřejmé, že se museli podřídit pokynu shora.

Všechny diskuse mimo formální debaty krajských lídrů byly organizovány v opačném poměru, než ukázaly volby, tedy dva zástupci vládních stran, jeden z opozice. Nejprve vládní útočí, potom se dá opozici úplně jiná otázka, aby nemohla zareagovat, a výsledkem je dojem, že opozice nemá na útoky odpověď. Z opozice se také berou ti nejsměšnější a nejmarginálnější. Jinou vhodnou kombinací je reprezentativní sestava a okrajové téma.

Dluhy

Na myšlenku, že všichni jsou stejní („kdyby mohli, kradli by taky“), a že za všechno můžou socani (a jejich působení do roku 2006), nemá cenu reagovat. Pokud se však chceme podívat na zdroje zadlužování, stojí za pozornost tabulka některých základních ukazatelů, která naznačuje, jak se přesouvala zátěž z přímého zdanění na nepřímé a z bohatých na chudé – a jak to narazilo na hranici možností. Letos se vybere DPH méně než loni, přestože sazba vzrostla z 10 na 14 procent.

Sazby samotné jsou jen orientační údaj, důležité jsou další prvky daňové soustavy, jako je základ daně, výjimky a slevy. U daně z příjmů zaměstnanců je sazba vysloveně matoucí, protože vzhledem k zavedení superhrubé mzdy byla 15 procentní předvolební vějička z roku 2006 pro většinu voličů zase okamžitě fakticky zrušena. Na tuto sazbu dosáhly jen příjmy vysoko nad limity pro sociální a zdravotní pojištění, takže progresívní zdanění bylo z roku na rok překlopeno na degresívní.