Hned na začátku totiž poctivě připomněl, že není samozřejmé, zda republiku, které by mohlo být zanedlouho sto let, ještě máme. To, zda ještě máme onu téměř stoletou republiku, která přivedla na svět i říjnový státní svátek, je natolik ne-samozřejmé, až je to naprosto tutově jisté. Prostě ji nemáme. Klaus ji roztrhl, tak proč o tom mluví? Protože mistr se pozná podle toho, že dovede vlídně pohovořit i o provazu v domě oběšencově. Malicherná vzpomínka na minulý pohřeb by nám však neměla zastřít riziko, že se chystáme skočit do hrobu znovu.

„Pokušení využít současných potíží v Evropě k radikální centralizaci kontinentu a k dalšímu oslabení suverenity historických evropských států – potíží, které by bez chybně koncipovaného zavedení společné evropské měny v této podobě nevznikly – je veliké a už neskrývané,“ prohlásil znechuceně český prezident při slavnostním projevu k 28. říjnu.

Navázal pak na to ucelenou sadou dalších předsudků. Zopakuje ji ještě při novoročním projevu, při předávání prezidentského úřadu, a potom ještě mnohokrát, ale to už ubude těch, kdo to po něm budou opakovat. Využijme tedy toho, že máme jednu z posledních příležitostí, kdy má cenu se k nim ještě vyjádřit. Tu EU si nechme na konec.

Žijeme si dobře

    „Žijeme v materiálně nejúspěšnějším období našich dějin.“
    „Data za Evropu říkají, že je u nás nejnižší i procento lidí žijících pod hranicí chudoby.“

Skutečně si žijeme dobře? Skutečně nejsme chudí?