Zbyněk Hutar: Do polské Jelení Hory za filmem a diskusí o migraci

Před měsícem se v Polsku ve městě Jelenia Góra (česky Jelení Hora) konal tradiční mezinárodní filmový festival ZOOM – ZBLIŻENIA. Kromě filmů mě zaujal doprovodný diskusní seminář věnovaný otázkám migrace. Festivalové publikum složené podle očekávání především z mladých využilo přestávky v promítání a přišlo si vyslechnout mezinárodní panelisty z Polska, Česka, Slovenska a Maďarska. Organizátorům se podařil husarský kousek: v cizině oslovili renomované řečníky, kteří však plynule hovořili polsky, ačkoliv byli samozřejmě připraveni mluvit v mezinárodní angličtině. Výsledkem byla přirozená atmosféra, domácí jazyk představoval výhodu bezprostřednosti a emocionální blízkosti.

Zvlášť příjemným překvapením byla suverénní a plynulá polština u maďarského panelisty Pétera Tálase, maďarského historika, doktora politologie, experta na politiku bezpečnosti ve střední Evropě a samozřejmě polonisty. Pro politologa, pedagoga, publicistu, komentátora a překladatele Alexandera Tomského je polština suverénní řečí jeho matky, novinář slovenského internetového deníku Postoj (ZDE) a šéfredaktor bratislavské revue Impulz Jaroslav Daniška ovládl jazyk našich severních sousedů při svých studiích mj. na Varšavské univerzitě. Hostitele zastupovala Patrycja Matusz-Protasiewicz z Institutu mezinárodních studií Wroclawské univerzity a Anna Grażyna Suchocka ze společensko-kulturního sdružení Ethnos, které se zabývá budováním občanské společnosti s důrazem na ochranu práv národnostních, náboženských a etnických menšin. Posledně jmenovaná mj. zdůraznila, že je třeba rozlišovat mezi pojmem uprchlík a imigrant. Uprchlíkem je člověk pouze v první zemi, kam po svém útěku přijde, pokud však postupuje dále, jde již o imigranta, ale za oběma pojmy je podle této odbornice třeba vidět především lidi s různými konkrétními osudy. Zdůraznila, že „na růžovo“ nelze situaci lakovat, s přijetím a pobytem vznikají problémy, někdy náročnější povahy. Péter Tálas vidí uprchlický problém jako ideální příležitost pro prosazení morálních hodnot v praxi. Upozornil rovněž na nebezpečí zkreslení, kdy chceme slyšet jen to, co potvrzuje náš již utvořený názor.

Madaři jsou podle něj pohříchu jazykově a kulturně uzavřeni. Maďarsko prý nebylo koloniální mocností, neumí tedy na běžence adekvátně reagovat. K tomu mě napadlo, že maďarský režim za cca posledních třicet let existence Rakouska-Uherska mnohé rysy kolonialismu zaměřeného proti utlačovaným Slovákům nesl. Patrycja Matusz-Protasiewicz upozornila na podle ní přehnanou hysterii společnosti, kdy uprchlíci z Blízkého východu a Afriky v Polsku prakticky nejsou, sedm tisíc, které měla země přijmout podle tzv. bruselských kvót, nakonec kvůli postoji současné vlády a k lítosti řečnice nepřišlo. Jaroslav Daniška si myslí, že v případě islámu nejde o náboženství, na jaké jsme zvyklí, ale o celkový politický systém či doktrínu. Navíc problém, jak by mohl někdo očekávat, čas neléčí, integrace se neprohlubuje, každá další generace již v Západní Evropě narozených muslimů má se spolužitím s majoritou narůstající problémy, poměry se zkrátka zhoršují. Výstražným signálem byla podle Danišky situace před dubnovým referendem v roce 2017, které mělo zavést v Turecku prezidentský systém. Kampaň se tehdy vedla i na území evropských států se silnou menšinou tureckého původu a dvojím občanstvím. Přitom se zjistilo, že autoritář Erdogan má v Západní Evropě relativně větší podporu než ve vlastním Turecku.

Alexander Tomský lapidárně prohlásil, že Západní Evropa páchá prostřednictvím muslimské imigrace sebevraždu. V dotyčných zemích vzrůstá na konto přistěhovalectví z inkriminovaných zemí kriminalita, problém je podle něj i v duchovní rovině, kdy se muslimové všech generací cítí nadřazeni nad starousedlíky. Muslimové podle Tomského například neuznávají rovnoprávnost žen a sexuálních menšin (podle výzkumů až 90 procent zcela odmítá gaye), zatímco původní Evropané vnímají emancipaci rozličných menšin jako součást svých hodnot. Podle Tomského nejsou Češi a priori xenofobové, což se dá doložit na vztahu k velmi vzhledově odlišným Vietnamcům, kteří jsou v Česku přijímáni a integrováni bezproblémově. Zde vstoupilo do diskuse panelistů publikum, kdy jeden z polských diskutujících prohlásil, že bohužel neexistuje v polském jazyce adekvátní urážka, kterou by mohl Tomskému vmést do tváře odvetou za jeho údajnou urážku islámu. Na postoji panelistů se projevilo již z dřívějška zřejmé pravidlo, že podle mého názoru zpravidla ti z nich, kteří jsou napojeni na unijní evropské struktury, neziskovky a dotace, pohlížejí na muslimskou imigraci mnohem příznivěji, než nevrlí nezávislí.

Z Jelení Hory do Maaseiku, z Prahy do Českého Krumlova…

Samotné město Jelenia Góra, kam jezdím pravidelně už několik dekád, udělalo obrovský skok dopředu. Historické centrum i mnohá předměstí jsou opravená, památky ve skvělém stavu. Za návštěvu rozhodně stojí hypermoderní Krkonošské muzeum (ZDE). Velikostí i významem stojí Jelení Hora mezi Jabloncem nad Nisou a Libercem. Střed města se rozprostírá na malebném pahorku, který připomíná český Úštěk, ale ve velkých rozměrech. Zvláštní je, že čisťounké ulice mezi starobylými kostely působí trochu vylidněně. To má podle místních dvě příčiny. Jednu známe i z našich měst: poněkud stranou byla vybudována obří nákupní centra, která přitahují lidi moderní organizací prodeje a snadným parkováním. Druhým důvodem je vystěhovalectví za prací, které je tady skutečně masivní. Ve městě lze vidět zprostředkovatelny práce v Německu i jinde na západě. Odešli tam mnozí již v komunistických časech, mj. i proto, že tomu tehdejší režim tolik jako u nás nebránil. Od devadesátých let se v souvislosti s úpadkem neefektivních výrob přidávali další a další. Každá další vlna šla „čím dál tím více“ jakoby „do svého“. Jak mi nedávno potvrdila moje známá Polka žijící v Belgii, v nenápadném městě Maaseik s cca 25 tisíci obyvateli žije několik tisíc Poláků. Mají vlastní obchody a restaurace, polština je slyšet všude. S polským vystěhovalectvím na Západ je to jako s každou emigrací. Další rádi přicházejí tam, kde žijí jejich příbuzní, přátelé a známí. V Maaseiku žije rovněž srovnatelné množství muslimů. Vztahy s nimi jsou různé: často dobré, jindy věcné, ale večer na ulici prý samostatně jdoucí žena nevnímá svou bezpečnostní situaci jako komfortní.

Jelení Hora není od Prahy vzdálená dál než Český Krumlov, o blízkosti s přilehlými oblastmi Čech ani nemluvě. Vyplatí se sledovat tamní aktuální turistickou a kulturní nabídku, město má webové stránky v češtině, všechna okolní střediska se samozřejmě prezentují v angličtině či němčině. Blízko je polský Špindlerův Mlýn,“vymazlené“ zimní a letní letovisko Karpacz, které má rovněž stránky v češtině. Silnice jsou v perfektním stavu, pro neřidiče je k dispozici romantický modernizovaný vláček přes hory na trase Liberec- Jablonec- Harrachov – Jakuszyce (ideální běžkařské podmínky, takové v českých Jizerkách nenajdete) – Jelení Hora. Když jsem se touto cestou vracel, uvědomil jsem si ještě další zajímavou odlišnost. Na prvním českém nádraží nastoupili do vlaku psi, na dalším další a tak to šlo ve stejném duchu až do Prahy. V Polsku ve veřejném prostoru tolik mazlíčků jako v Čechách neuvidíte.

A propos filmový festival…

Nejsem odborníkem na film, ale zájemci si mohou vše potřebné přečíst na festivalových webových stránkách v angličtině i v polštině (ZDE). Lze tam nalézt výsledky soutěží, potřebné kontakty na skvěle anglicky mluvící organizátory, lze získat i filmy, které přímo během celého týdenního festivalu natočili mladí tvůrci. Filmový festival byl spolufinancován Evropskou unií a visegrádskými iniciativami. Rád zdůrazňuji, že financování přeshraniční spolupráce patří k nejzdařilejším projektům EU. Z Jelení Hory je blízko do Čech i do Německa… Za ta léta, co do tohoto města na odvrácené straně Krkonoš jezdím, vím o stovkách lidí z různých oborů, kteří si našli díky Unii u sousedů přátele, mou osobu nevyjímaje. Odvrácená strana Měsíce, odvrácená strana Krkonoš. Známé vrcholky nejvyšších českých hor, o něž se sousedy dělíme, vidíte z Jelení Hory v zrcadlově obráceném pořadí. Z mnoha sociologických průzkumů je za dlouhé období doloženo, že Poláci mají Čechy velmi rádi. Jeďte se sami přesvědčit.