Před měsícem se v Polsku ve městě Jelenia Góra (česky Jelení Hora) konal tradiční mezinárodní filmový festival ZOOM – ZBLIŻENIA. Kromě filmů mě zaujal doprovodný diskusní seminář věnovaný otázkám migrace. Festivalové publikum složené podle očekávání především z mladých využilo přestávky v promítání a přišlo si vyslechnout mezinárodní panelisty z Polska, Česka, Slovenska a Maďarska. Organizátorům se podařil husarský kousek: v cizině oslovili renomované řečníky, kteří však plynule hovořili polsky, ačkoliv byli samozřejmě připraveni mluvit v mezinárodní angličtině. Výsledkem byla přirozená atmosféra, domácí jazyk představoval výhodu bezprostřednosti a emocionální blízkosti.

Zvlášť příjemným překvapením byla suverénní a plynulá polština u maďarského panelisty Pétera Tálase, maďarského historika, doktora politologie, experta na politiku bezpečnosti ve střední Evropě a samozřejmě polonisty. Pro politologa, pedagoga, publicistu, komentátora a překladatele Alexandera Tomského je polština suverénní řečí jeho matky, novinář slovenského internetového deníku Postoj (ZDE) a šéfredaktor bratislavské revue Impulz Jaroslav Daniška ovládl jazyk našich severních sousedů při svých studiích mj. na Varšavské univerzitě. Hostitele zastupovala Patrycja Matusz-Protasiewicz z Institutu mezinárodních studií Wroclawské univerzity a Anna Grażyna Suchocka ze společensko-kulturního sdružení Ethnos, které se zabývá budováním občanské společnosti s důrazem na ochranu práv národnostních, náboženských a etnických menšin. Posledně jmenovaná mj. zdůraznila, že je třeba rozlišovat mezi pojmem uprchlík a imigrant. Uprchlíkem je člověk pouze v první zemi, kam po svém útěku přijde, pokud však postupuje dále, jde již o imigranta, ale za oběma pojmy je podle této odbornice třeba vidět především lidi s různými konkrétními osudy. Zdůraznila, že „na růžovo“ nelze situaci lakovat, s přijetím a pobytem vznikají problémy, někdy náročnější povahy. Péter Tálas vidí uprchlický problém jako ideální příležitost pro prosazení morálních hodnot v praxi. Upozornil rovněž na nebezpečí zkreslení, kdy chceme slyšet jen to, co potvrzuje náš již utvořený názor.

Madaři jsou podle něj pohříchu jazykově a kulturně uzavřeni. Maďarsko prý nebylo koloniální mocností, neumí tedy na běžence adekvátně reagovat. K tomu mě napadlo, že maďarský režim za cca posledních třicet let existence Rakouska-Uherska mnohé rysy kolonialismu zaměřeného proti utlačovaným Slovákům nesl. Patrycja Matusz-Protasiewicz upozornila na podle ní přehnanou hysterii společnosti, kdy uprchlíci z Blízkého východu a Afriky v Polsku prakticky nejsou, sedm tisíc, které měla země přijmout podle tzv. bruselských kvót, nakonec kvůli postoji současné vlády a k lítosti řečnice nepřišlo. Jaroslav Daniška si myslí, že v případě islámu nejde o náboženství, na jaké jsme zvyklí, ale o celkový politický systém či doktrínu. Navíc problém, jak by mohl někdo očekávat, čas neléčí, integrace se neprohlubuje, každá další generace již v Západní Evropě narozených muslimů má se spolužitím s majoritou narůstající problémy, poměry se zkrátka zhoršují. Výstražným signálem byla podle Danišky situace před dubnovým referendem v roce 2017, které mělo zavést v Turecku prezidentský systém. Kampaň se tehdy vedla i na území evropských států se silnou menšinou tureckého původu a dvojím občanstvím. Přitom se zjistilo, že autoritář Erdogan má v Západní Evropě relativně větší podporu než ve vlastním Turecku.