Znepokojivé je dříve neznámé vyústění společenské nespokojenosti do aktů násilí a občanské neposlušnosti, jakými bylo čmárání Romana Smetany po volebních plakátech s následující neochotou podrobit se běžné justiční proceduře či zmíněná střelba na Václava Klause airsoftovou pistolí.

Zvyšování napětí ve společnosti má objektivní kořeny v  zhoršující se  hospodářské situaci. Stále více lidí pociťuje pokles životní úrovně. Jsou bezradní a podráždění, protože neblahému vývoji nedokáží čelit, stávají se hříčkou sil, působících mimo jejich vliv. Hledají proto veřejného nepřítele, „rituálního kozla“,  na něhož by svedli své těžkosti a neúspěchy.

Zatímco objektivní stránku společenské situace ovlivňují slepé síly hospodářského vývoje, subjektivní stránku, tedy směrování projevů nevole ke konkrétním společenským skupinám a jednotlivcům a  volbu formy projevů nespokojenosti určují konkrétní lidé, převážně politici, novináři, občas se do toho zaplete nějaký advokát nebo státní zástupce.

V pořadu ČT Události, komentáře ze dne 1. října 2012, v němž se v debatě o chrastavské aféře střetla levicová socioložka Jiřina Šiklová s tajemníkem pana prezidenta Ladislavem Jaklem, mě překvapilo tvrzení zmíněné dámy, že novináři se na vytváření společenské atmosféry nepodílejí, pouze „reflektují to, co se děje“. Postavila je proti mínění Ladislava Jakla, jenž naopak dovozoval, že média a část intelektuálů jsou odpovědni za společenskou atmosféru, z které vzešel Vondroušův zvrhlý čin.

Připadá mi, že paní docentka odvozuje své úvahy z pozorování nějakého jiného,  možná mimozemského prostředí, nebo trpí profesní slepotou. Vždyť ve skutečnosti média cíleně, podle bůhvíjakého plánu, působí účelově na veřejné mínění, aby se pohnulo tam, kde je jejich chlebodárci chtějí mít.