Od vstupu Tomáše Peciny a Štěpána Kotrby do redakce začaly potíže s umisťováním mých článků a musel jsem přestat používat pseudonym. Tomáš Pecina nakonec z redakce odešel za podivných okolností, ale na mé postavení to nemělo vliv. Později redakce nasadila na mé články cenzora, který požadoval, abych předkládal k prověření podklady, z nichž jsem vycházel, uplatňoval různé výhrady k textům a často se stavěl k uveřejnění odmítavě. Trpí také mylnou představou, že mé články jsou ve skutečnosti vyjádřením názoru spolku Šalamoun, jemuž by podle jeho mínění Britské listy neměly „dělat hlásnou troubu“.

Jan Čulík odůvodňuje uvalení cenzury na mé články obavami, že by kvůli nim mohly být Britské listy žalovány. Námitky, že za ně odpovídám především já jako autor, a že ostatně mé články žalovatelné výroky neobsahují, nebere v úvahu.

Britské listy současně požadují, aby články byly psány výlučně pro ně. Na dotaz, zda nabídnutý článek vyjde, odpovídá Jan Čulík neochotně, někdy vůbec.

Překvapilo mě proto příjemně, když mě po uveřejnění zprávy o trestním stíhání Johna Boka Jan Čulík vyzval, abych o tom něco napsal pro Britské listy. Paradoxně až do jeho výzvy jsem vůbec nepomýšlel na veřejné komentování procesu proti předsedovi spolku Šalamoun, jehož jsem řadovým členem.

Přirozeně jsem mu vyhověl a vznikl šestidílný seriál komentářů k jednotlivým jednáním. Jeho poslední část, která vyšla na Britských listech dne 19. září 2011 (http://www.blisty.cz/art/60281.html) jsem ukončil příslibem, že se během několika měsíců ozvu ze soudní síně odvolacího soudu. Odvolací řízení proběhlo 15. prosince 2011 u Městského soudu v Praze v senátu předsedy Jaroslava Cihláře. Považoval jsem za samozřejmé, že seriál uzavřu komentářem k tomuto jednání.