Vstupním motivem debaty bylo zproštění obžaloby bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové po dlouholetém trestním řízení. Oba dali najevo, že mnohaleté  trestní řízení je hrůznost, nedůstojná právního státu, přičemž případ Vlasty Parkanové není zdaleka osamělým úkazem. Nepochybně jim vadí děsivé dopady trestního řízení na rodiny obviněných. Pavel Blažek přímo „dštil oheň a síru“ na státní zástupce, zejména na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Marie Benešová mu ochotně sekundovala. Mohli tak v divácích vyvolat dojem, že hlavními viníky dlouhých procesů jsou státní zástupci. Státní zástupci jako celek si kritiku zasluhují a někteří z nich mnohonásobně, ale přesto si myslím, že převážnou část viny na průtazích soudních procesů mají  soudci. Státní zástupci jsou pány přípravného řízení, ale v soudní síni vládnou soudci. Kromě toho na státní zástupce, činné v soudním řízení, nedopadá dohled jejich nadřízených. Soudci velmi málo využívají pravomoc vracet k dopracování obžaloby nebo je vůbec odmítat a v průběhu procesu často tolerují předkládání a obhajobu nesmyslných návrhů státních zástupců. Na vyvolávání průtahů se kromě toho podílí i obhajoba obstrukčními postupy a neukáznění svědci, kteří se nedostavují k líčení. Soudci mají právo poslat si pro neukázněného svědka policii, ale využívají je pouze jako krajní řešení. Pro názornost uvádím jako čerstvý příklad jeden z procesů, vedených libereckou pobočkou Krajského soudu v Ústí n.L., u něhož v poslední  době již dvakrát došlo k zrušení hlavního líčení kvůli omluvené neúčasti svědků, mezi nimi dnešní mediální hvězdy Josefa Mareše, bývalého policisty, šéfa pražské mordparty, spolupachatele intriky proti  vězni. Ve výsledku se řízení prodlouží přibližně o půl roku, ne-li více.

Drobná rozdílnost názorů mezi oběma účinkujícími se projevila, když padla zmínka o pražské vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové. Kritický pohled Marie Benešové na ni je notorieta, zato Pavel Blažek se k mé plné spokojenosti o ní vyjádřil velmi kladně.

Vystoupení Pavla Blažka jistě potěšilo občanské aktivisty, kteří se snaží potírat nepravosti justice, protože mluvil, jako by byl jedním z nich. Tento ministr zjevně ví, kde jeho resort „bota tlačí“. Znalost problému je prvním předpokladem, který umožňuje nalézání řešení. Je proto oprávněná naděje, že jeho „panování“ budou provázet změny k lepšímu.

Uměřenost projevil v otázce budoucnosti  nejvyššího státního zástupce Igora Stříže. Záměry některých politiků vládních stran na jeho odvolání po jejich příchodu k moci, projevené před volbami, zřejmě nedojdou naplnění. V jeho členství v KSČ a činnost ve vojenské prokuratuře pan ministr nevidí problém. Možná by smýšlel jinak, kdyby prožil čtyřicet let s vědomím, že je občanem druhé nebo třetí kategorie. Mám na mysli obecný postoj, nikoli hodnocení jednotlivce.