Předestřenou záminkou jeho zájmu měla být snaha ověřit, zda jejich vyšetřování netrvá příliš dlouho a zda ticho po velkém počátečním mediálním humbuku neopravňuje  veřejnost k obavám, že se nakonec nikomu nic nestane.

Lenku Bradáčovou vmanévroval do obtížného lavírování mezi snahou o uspokojení zvídavosti moderátora, představujícího bona fide zájem veřejnosti, a nepřípustností prozrazení citlivých informací, jež by mělo za následek ztížení dokazování nebo snížení jeho objektivity.

Nešlo o ledajaké příběhy. Jako první přišel na přetřes právě projednávaný případ korupce v nemocnici Na Homolce. Hlavním obžalovaným je bývalý ředitel Vladimír Dbalý. Moderátor neváhal zesměšnit jej zmínkou o jeho “sněžení”, čili o podezření na závislost na kokainu. Lenka Bradáčová odmítla náznak podezření, že snad obžaloba není dostatečně podložena důkazy, i když není nadstandardně silná. Jeden a půl roku od zadržení Vladimíra Dbalého do zahájení hlavního líčení je podle ní doba,  přiměřená složitosti věci. Státní zastupitelství ostatně postup v případu urychlilo již tím, že celou kauzu rozdělilo na dílčí úseky: jednu část již  projednává soud, dvě další jsou ve fázi přípravného řízení a není vyloučeno, že budou následovat ještě i  další obvinění. U dalších částí je možné zpomalení tempa, způsobené čekáním na znalecké posudky nebo mezinárodní právní pomoc.

Následně padla zmínka o kauzách Oleo Chemicals  a možné korupce na České poště, které provázejí celé třiapůlleté období působení Lenky Bradáčové na Vrchním státním zastupitelství v Praze a dosud nedospěly do stadia podání obžaloby. “Vymývač mozků” projevil starost, zda by jejich případné uzavření zprošťujícím rozsudkem nevyvolalo zklamání veřejnosti z nenaplnění očekávání, která vkládala do jejího příchodu.  Lenka Bradáčová na tomto místě vysvětlila složitost postavení státních zástupců.  Jejich přístup musí být nutně odlišný od způsobu myšlení soudců: shromažďují důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněných a žalují v okamžiku, kdy jsou sice na vahách, ale přesto se  domnívají, že mají dost argumentů na to, aby žalobu ustáli. Přistupují k tomu přibližně v 93-94% případů. Někdy se ale neshodnou se soudy, které mají  v souladu s presumpcí neviny respektovat zásadu in dubio pro reo a následně hodnotí důkazní situaci odchylně od žalobců. Z celkového počtu podaných obžalob proto přibližně v 6% případů dochází ke zprošťujícím rozsudkům. Dosažení 100% úspěšnosti obžalob není prakticky možné.

K právě projednávané kauze podezření na korupci při nákupu obrněných vozidel Pandur vrchní žalobkyně uvedla, že pro vyváženost poměru důkazů ve prospěch a v neprospěch obžalovaného lobbisty Marka Dalíka si není jistá výsledkem. Hraje v tom roli i časový odstup od údajného protiprávního jednání.