Ještě nedávno sebejistý bezbřehý populista naznačoval, že by se mohl stát zachráncem strany nebo aspoň k jejímu zotavení vydatně přispět z významného postavení v celostátním vedení. Ale po několika hodinách jednání kongresu ODS spadl na úroveň pouhého regionálního vůdce a zasedání opustil. Zajímavosti jeho pádu dodává skutečnost, že Jiří Pospíšil byl nejen nepřehlédnutelnou osobností předvčerejší a včerejší ODS, ale také nejdéle sloužícím polistopadovým ministrem spravedlnosti. V resortu i přímo uvnitř úřadu za sebou zanechal stopu, která  není zdaleka jednoznačná. I když časový úsek mezi dnem jeho nenadálého odvolání  a dneškem vyplnili svou činností dva jeho nástupci s krátkými mandáty, je tu a tam stále ještě viditelná. Je proto na místě otázka, co z ní odolá nadcházejícím změnám.

Očekával jsem, že vystoupení ministryně spravedlnosti v demisi Marie Benešové, ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové a možné budoucí ministryně Heleny Válkové mi poskytne předběžnou informaci o tom, co můžeme v budoucnu očekávat v zájmové oblasti působení spolku Šalamoun, tedy v trestním řízení.

Nejdůležitější novinka, naznačená předsedou vlády v demisi Jiřím Rusnokem a rozvinutá ve vystoupení Marie Benešové, se ale týká žhavé současnosti. Ukázalo se, že paní ministryně, která vládla takřka „neviditelně“, se v tichosti pokusila na poslední chvíli podminovat dlouhodobě připravované změny ve státním zastupitelství, jež měla spustit novela zákona o státním zastupitelství, vypracovaná během druhého mandátu Jiřího Pospíšila.

Její cesta do legislativního procesu byla hodně složitá. Změna zákona o státním zastupitelství patřila k vlajkovým lodím předvolební kampaně Jiřího Pospíšila. Vznikl dojem, že ODS využila klidu v opozici k její přípravě. Ve skutečnosti nebylo připraveno nic a těžiště vypracování novely spočinulo  na státním zastupitelství.   Když ji pak Jiří Pospíšil konečně předložil vládě, Petr Nečas její projednání několik měsíců sabotoval. Pak ji ohrozilo vystřídání Jiřího Pospíšila Pavlem Blažkem, který potřeboval nějaký čas na to, aby se s ní seznámil a znova ji propustil do legislativního procesu.  

Výchozí nepřipravenost a všechna zdržení v legislativním procesu se nahromadila a umožnila Marii Benešové, aby stáhla novelu z Poslanecké sněmovny se lstivým úsměvem vlka, lákajícího Karkulku v přestrojení za babičku: tvrdila, že chce tímto zásahem ušetřit novelu důsledků rozkolísanosti sněmovny. V Otázkách vyšlo najevo, že jí ve skutečnosti šlo o nahrazení legislativních představ současného vedení státního zastupitelství a   Unie státních zástupců jejím konzervativním názorem dlouholeté prokurátorky protiprávního režimu.