Mělo by se měřit všem stejně, ale skutečnost je úplně jiná. Například podle nejdéle sloužícího ministra nespravedlnosti, mezipartajního turistu Jiřího Pospíšila, rozhodnutí ministrů jsou rozhodnutí politická, proto nemohou být důvodem k trestnímu stíhání. Příslušné orgány asi o jeho moudru neslyšely. Řídí se jím jen někdy, když se jim to hodí,  třeba v případě bývalého ministra vnitra Jana Kubiceho, který má zřejmě zaručenou beztrestnost za nezákonné „sestřelení“ policejního prezidenta jak od nečasovské politické garnitury, tak od současných vládců.

Naopak si orgány tvrdě vykročily na bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou, kterou trápí již tři roky. V posledních dnech se policie konečně doplahočila k odevzdání státnímu zástupci návrhu na podání obžaloby. Nebohá zpěvačka písně o majoru Gagarinovi v původní i aktualizované verzi prý měla připravit stát o 819 milionů Kč souhlasem s předraženou cenou za letadla CASA. Jako laik si myslím, že obvinění je nesmyslné od samého počátku, není-li spojeno s prokázáním obohacení do vlastní kapsy. Pro odhalení nadhodnocení ceny v jedinečné obchodní operaci by kterýkoli nekvalifikovaný politik musel být vybaven nadlidskou jasnozřivostí, ale tato vlastnost se u švejkolandských politiků nevyskytuje. Případ vede k úvahám o slabinách demokratického systému vládnutí, v němž o vysoce odborných věcech v poslední instanci velmi často rozhodují naprostí laici. Jejich rozhodování je samozřejmě zatíženo chybami, za které musí daňoví poplatníci platit. Ne nadarmo se říká, že demokracie je nejlepší ze špatných způsobů správy věcí veřejných (tím nevyjadřuji touhu po  nastolení diktatury proletariátu ani jiné) .

Spíše než Vlasta Parkanová nebo v nejhorším společně s ní by měli čelit obžalobě neodpovědní lidé, kteří ji vehnali do funkce, pro kterou neměla kvalifikaci.