Sama Inspekce, podřízená policejnímu prezidentovi, vznikla z dřívější Inspekce ministra vnitra, podřízené ministrovi vnitra. Obě „policie nad policisty“ byly pro své nadřízené přítěží, protože občas plodily nepříjemnosti, jež bylo třeba řešit. Nefungovaly prostě bezzávadově, a do polistopadový poměrů se přenesl komunistický zlozvyk řešit závadovost reorganizací bez odstranění prvotních příčin potíží.

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) měla mít širší působnost než Inspekce Policie České republiky (IPČR)– měla dohlížet na slušné mravy nejen policistů, ale i příslušníků dalších služeb, jako Vězeňské služby a justiční správy a Celní správy. Dalo se předpokládat, že nadřízeného jejího ředitele budou problémy takto široce pojednaného úřadu obtěžovat daleko více než předcházející služby. Někdo proto přišel na geniální nápad, že nejvhodnější bude podřídit ředitele GIBS přímo předsedovi vlády, který určitě nebude mít čas a zájem se jejími maléry zabývat.

Přítomní policejní důstojníci považovali za samozřejmé, že do nové služby přejdou příslušníci rušené IPČR. John Bok do toho vnesl informaci, že v obdobném orgánu v Anglii nesmí pracovat nikdo, kdo dříve sloužil u policie. Ale policisté soudili, že je to hloupost: policisty nemůže přece vyšetřovat nikdo jiný než policisté, protože znají prostředí. Spolek Šalamoun pak razil myšlenku, že za daných okolností by se měla IPČR zrušit a uchazeči o službu u GIBS by museli projít přijímacím řízením. Bylo to míněno jako opatření k „vyfoukání plev“, tedy k očištění služby od příslušníků IPČR, kteří se neosvědčili, ale díky ochranářským ustanovením služebního zákona bylo velmi obtížné se jich zbavit.