Zdeněk Jemelík: Torubarov, pindající Machiavelli a volby 2014

Prostředky jsou různorodé: od zpochybňování záměru na dostavbu Temelína přes rozbití pražské koalice až po zesměšňování předsedy vlády, označovaného za chudáčka, který se potřebuje vyspat.

Hodí se i hysterie kolem vydání ruského občana Alexeje Torubarova k trestnímu stíhání do Ruské federace, spuštěná článkem Lidových novin ze dne 27. května 2013, na nějž navázalo vystoupení ministra financí Miroslava Machiavelli Kalouska v Interview ČT24 ze dne 28. května 2013.

Původkyni mediální bouře ve sklenici vody je Hana Demeterová, která se novináři Lidových novin svěřila s informacemi, získanými na ministerstvu spravedlnosti.

Hana Demeterová je představitelka občanského sdružení Help a man (Pomoz jednomu člověku), jež se stará o běžence ze zemí bývalého Sovětského svazu, zejména ze Zakavkazí. Kdo se uchýlil do České republiky, hrozilo mu vydání a uchýlí se do její péče, je v jejích očích stoprocentně nevinný, obvinění proti němu zločinné orgány jeho země vykonstruovaly a v případě vydání mu hrozí mučení a smrt. Svou pravdou je fanaticky posedlá, schopná nechat se kvůli ní upálit. Její boj za chráněnce provázejí bouřlivé projevy temperamentu. Není radno neprojevovat nadšení, o kladení odporu jejím tvrzením nemluvě.

Současný humbuk mi připomíná historii našeho seznámení, ke kterému došlo na zasedání Výboru proti mučení a jinému nelidskému zacházení. Uvedl ji tam exministr Michael Kocáb. Přišla si stěžovat na exministryni Danielu Kovářovou, že vydala do Ruska jistého chráněnce organizace Help a man, odsouzeného za zorganizování vraždy, podle ní ve skutečnosti pronásledovaného kvůli hrdinství v čečenské válce. Michael Kocáb doplnil její výklad patetickým prohlášením, že paní ministryně bude mít možná na rukou krev. Vypadalo to hrozivě: na listině, kterou Hana Demeterová mávala, jsem z dálky viděl nápadný, nezaměnitelný podpis paní exministryně. Protože jsem nechtěl, aby si umazala ruce krví nevinného člověka, spojil jsem se s ní a dověděl jsem se, že o vydání nic neví. Když mi nakonec Hana Demeterová zpřístupnila údajné rozhodnutí o vydání, bublina splaskla. Ve skutečnosti to byla žádost paní ministryně Nejvyššímu soudu ČR o přezkoumání rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který rozhodl ve prospěch vydání dotyčného. Ujišťuji čtenáře, že Hana Demeterová není negramotná, pouze obsahu listiny rozuměla po svém. Pro úplnost dodávám, že v tomto případě nakonec k vydání nedošlo.

Podobnost této historky se současnými událostmi je ovšem čistě náhodná: v obou případech Hana Demeterová podala informace o nebezpečí, hrozícím chráněnci její organizace, dštila oheň a síru na ministry spravedlnosti a v obou se jí dostalo podpory politiků. Jak Michael Kocáb tak Miroslav Machiavelli Kalousek se bili za běžence, ale neslyšel jsem, že by je znepokojovalo bezpráví, jehož se občas dopouštějí orgány činné v trestním řízení na českých občanech. Nevím, zda se ministr financí s Hanou Demeterovou osobně setkal, a nepovažuji to za důležité: souznění duší je nepřehlédnutelné a vůbec nezáleží na tom, jak vzniklo.

Nehodlám se pouštět do porovnání argumentů organizace Help a man a ministerstva spravedlnosti v obou případech uvedených na jejich internetových stránkách. Koho to zajímá, má možnost jejich tvrzení prozkoumat. Podotýkám pouze, že vidím obecnou potíž v tom, že právní úpravy rozhodování o udělení asylu a vydávacího řízení na sebe nenavazují a realizaci obou procesů zajišťují různá ministerstva. Zaráží mě zjevná netečnost ministerstva vnitra k zákonem stanoveným procesním lhůtám.

Troufnu si ale vyjádřit se ke způsobu, jakým Miroslav Machiavelli Kalousek zneužil případu Alexeje Torobarova k poškození obrazu ministra spravedlnosti Pavla Blažka a tím nepřímo i ODS. Předesílám, že v Interview CT24 se hrdinsky vychloubal, že na něj v souvislosti s událostmi na letišti bylo podáno asi padesát trestních oznámení. K tomu podotýkám, že ta oznámení by byla v právním státě zhola zbytečná. Nejen proto, že asi všechna skončí odložením, ale především jako nadbytečné zaskakování za státní orgány. Mediální obraz počínání páně ministrova přece upozorňuje na porušování trestního zákona tak pronikavě, že místně a věcně příslušní nestranní státní zástupci právního státu by zahájili prověřování podezření z úřední povinnosti, jak jim přikazuje zákon o státním zastupitelství. V úvahu přichází podezření na zneužití pravomoci úřední osoby, šíření poplašné zprávy, obecné ohrožení, popř. poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení, maření úředního rozhodnutí či nadržování. Nevylučuji ovšem, že po řádném prověření mediální bublina splaskne a ministrovo nepřístojné jednání se scvrkne na jalové vychloubání, které ovšem trestné není.

Ve věci samé považuji za zcela nepřijatelné vyjadřování Miroslava Machiavelli Kalouska k případu Alexeje Torubarova, k jednání ministra spravedlnosti a o hrubém selhání naší justice, včetně kritiky „pánů z Brna“ (myšleno ústavních soudců), jimž ve skutečnosti zákon nedovolil, aby rozhodli o návrhu na zamezení vydání Alexeje Torubarova vydáním předběžného opatření. Především ministr vlády ČR není všemohoucí bůh, ale státní orgán, jenž smí činit jen to, co mu zákon přikazuje nebo dovoluje. Ministru financí nepřísluší, aby hodnotil jednání ministra spravedlnosti a ministerstva a znevažoval rozhodnutí soudů, aby nadřadil své zmatené laické názory nad jejich profesionální stanoviska. Ministru financí nepřísluší, aby tvrdil o obviněném, že je s největší pravděpodobností nevinný, když neví nic o důkazech, na kterých obvinění stojí, a nemá právní znalosti, aby je mohl vyhodnotit, i kdyby je získal. Ministru financí nepřísluší, aby s jistotou tvrdil, že vydanému obviněnému hrozí mučení a možná i smrt, když pro takové tvrzení nemá k disposici objektivní důkazy. Ví-li toto od Hany Demeterové a z jejích informačních zdrojů, pro ocenění jejich spolehlivosti připomínám úvodní historku. Není navíc korektní vykřikovat tyto věci právě v době, kdy v Rusku jedná předseda vlády: žvanění místopředsedy vlády by mohlo zhoršit atmosféru při jednáních a způsobit zhoršení jejich výsledků.

Miroslav Machiavelli Kalousek se v pořadu Interview ČT24 vyjádřil o místopředsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi, že pindá. Tato jeho myšlenka mi není úplně cizí, sám jsem se o panu místopředsedovi několikrát vyjádřil jako o demagogovi či mlátiči prázdné slámy. Ale ví-li ministr financí, jak vypadá pindání, měl by si uvědomit, že v tomto případě Lubomíra Zaorálka v této disciplíně překonal.

Na závěr: v lidových příslovích je moudro. Připomínám tedy přísloví o vhodnosti zametání před vlastním prahem. Dříve, než začne Miroslav Machiavelli Kalousek znova napadat ministra Pavla Blažka a justici, měl by se vypořádat s viníky rozeslání složenek na zaplacení daně z nemovitosti s číslem neexistujícího bankovního účtu. Plátci, kteří přehlédli varování v novinách a pokusili se daň touto cestou zaplatit, sice nakonec dostali své peníze zpět, ale poštovní poplatky jim nebyly vráceny. Někteří nestihli zaplatit na správnou adresu včas a čeká je penále.