V těchto dnech Ústavní soud obrátil zpět mou pozornost k trestní problematice, provázející fotovoltaický byznys. V této oblasti se stát od počátku budování fotovoltaických elektráren chová vysloveně pokrytecky: na jedné straně ve své energetické koncepci spoléhá na obnovitelné zdroje a podněcuje podnikatele k jejich budování. Na druhé straně s jejich zřizovateli nezřídka jedná jako se „solárními barony“ a škodí, jak jen může. Opakovaně se pohoršuji nad náhlou změnou ekonomických podmínek provozování fotovoltaických elektráren v listopadu r.2010, kterou stát zahnal mnohé investory „do kouta“: dramatické snížení výkupních cen od 1. ledna 2011 by mohlo přivést ke krachu společnosti, zatížené úvěry, jež by nestihly získat licenci do 31.prosince 2010. Pak ještě uvalil na provozovatele fotovoltaických elektráren solární daň.

V případě fotovoltaického byznysu se stát za použití drastických retroaktivních opatření nestyděl. Srovnejme to s přístupem Fialovy  vlády k možnosti výběru daně z mimořádných zisků (windfall tax): možnost zavést ji již v r. 2022, kdy by výnos z ní byl skutečně významný, vláda nevyužila s ohledem na retroaktivitu. Samozřejmě: sahat na roztříštěnou komunitu budovatelů fotovoltaických elektráren je něco úplně jiného než sáhnout  na mocné společnosti z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a na  provozovatele těžby a zpracování fosilních paliv.