Zdeněk Jemelík: Zamítnutá milost

15.04.2025 9:16 | Glosa

Čtyřicet let života v postavení občana II. kategorie v socialistickém ráji mě přivedlo k přesvědčení, že prominenti předlistopadového režimu by neměli mít nárok na působení ve významných funkcích veřejné správy demokratického státu. Proto jsem nevolil generála Petra Pavla prezidentem republiky.

Zdeněk Jemelík: Zamítnutá milost
Foto: Archiv Z. Jemelíka
Popisek: Zdeněk Jemelík

Přesto se mi způsob, jímž hraje svou roli, nakonec většinou líbí. Výjimkou je jeho  nakládání s institutem milosti prezidenta republiky. Zatím udělil několik málo milostí, všechny bezvadně odůvodněné. Ve srovnání s přístupem prezidentů Václava Havla a Václava Klause užívá svou pravomoc velmi málo. Pochybuji, že nízký počet udělených milostí je dán objektivní neexistencí opodstatněných žádostí. Jeho hodnotová měřítka pro chápání humanitárních důvodů k omilostnění jsou patrně velmi úzká.

Z vojny jsem si přinesl poznatek, že důstojníci mají „zelený mozek“ (tehdy jsme nosili jednobarevné zelené uniformy a boj proti oteplování planety nebyl v módě). Není to zpochybnění jejich inteligence, profesionality či lidské slušnosti, pouze konstatování, že mají jiná hodnotová měřítka než civilisté. Například jinak oblíbený velitel neváhal poslat před prokurátora vojáčka, který vyvážil velkou spotřebu času při cestě na východní Slovensko a zpět přetažením „opušťáku“ o dva dni. Lpění na bezpodmínečném plnění pravidel služby důstojníkovi nedovolilo se  nad ním slitovat. Čtenář, který se zná s panem prezidentem zblízka, mě přesvědčuje, že jakékoli úvahy o jeho přístupu k institutu milosti jsou zbytečné, protože jeho zásady jsou neměnné. Mne ale poznamenal dlouholetý styk s bývalým přítelem Johnem Bokem, jenž i v beznadějných případech uplatňoval zásadu „nezkusit byl by hřích“. Ostatně prezident Miloš Zeman s odvoláním na Winstona Churchilla tvrdil, že „jen idiot nemění názory“. Náš současný prezident ale na idiota skutečně nevypadá.

Dlouholetá praxe mě přivedla   k jistotě, že systém trestního řízení nevylučuje vznik přehmatů, neřkuli přímo justičních zločinů, a soustava opravných prostředků nezaručuje spolehlivě jejich nápravu. Stát by proto měl mít pojistný ventil, který umožní nápravu justičního selhání, nenapravitelného standardními postupy. Názorným příkladem může být osud Jiřího Kajínka, v jehož prospěch podali nezávisle na sobě tři ministři spravedlnosti neúspěšné stížnosti pro porušení zákona, ale na svobodu se dostal teprve tehdy, když nějaká vyšší moc osvítila prezidenta Miloše Zemana, aby ho omilostnil, ač jinak s pravomocí udělovat milost nakládal přímo humpolácky.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Eva Decroix, Ph.D., MBA byl položen dotaz

Proč přijímat něco, co je k ničemu?

Pokud vím, i vy jste jste pak byli proti migračnímu paktu, i když za připojením k němu paradoxně stojíte také vy. I teď tvrdíte, že je nutné ho změnit a vylepšit. Proč by to nemělo jít potom, co ho odmítneme? Nebo v EU to tak funguje, že když něco odmítnete, máte smůlu a můžete jen šoupat nohama?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Neboj se být slušný, píše Alena Vitásková ve své nové knize. Ale chce to odvahu

16:40 Neboj se být slušný, píše Alena Vitásková ve své nové knize. Ale chce to odvahu

Alena Vitásková se rozhodla intenzivně věnovat psaní. Nyní představuje svou knihu, ve které defilují…