Přesto se mi způsob, jímž hraje svou roli, nakonec většinou líbí. Výjimkou je jeho  nakládání s institutem milosti prezidenta republiky. Zatím udělil několik málo milostí, všechny bezvadně odůvodněné. Ve srovnání s přístupem prezidentů Václava Havla a Václava Klause užívá svou pravomoc velmi málo. Pochybuji, že nízký počet udělených milostí je dán objektivní neexistencí opodstatněných žádostí. Jeho hodnotová měřítka pro chápání humanitárních důvodů k omilostnění jsou patrně velmi úzká.

Z vojny jsem si přinesl poznatek, že důstojníci mají „zelený mozek“ (tehdy jsme nosili jednobarevné zelené uniformy a boj proti oteplování planety nebyl v módě). Není to zpochybnění jejich inteligence, profesionality či lidské slušnosti, pouze konstatování, že mají jiná hodnotová měřítka než civilisté. Například jinak oblíbený velitel neváhal poslat před prokurátora vojáčka, který vyvážil velkou spotřebu času při cestě na východní Slovensko a zpět přetažením „opušťáku“ o dva dni. Lpění na bezpodmínečném plnění pravidel služby důstojníkovi nedovolilo se  nad ním slitovat. Čtenář, který se zná s panem prezidentem zblízka, mě přesvědčuje, že jakékoli úvahy o jeho přístupu k institutu milosti jsou zbytečné, protože jeho zásady jsou neměnné. Mne ale poznamenal dlouholetý styk s bývalým přítelem Johnem Bokem, jenž i v beznadějných případech uplatňoval zásadu „nezkusit byl by hřích“. Ostatně prezident Miloš Zeman s odvoláním na Winstona Churchilla tvrdil, že „jen idiot nemění názory“. Náš současný prezident ale na idiota skutečně nevypadá.

Dlouholetá praxe mě přivedla   k jistotě, že systém trestního řízení nevylučuje vznik přehmatů, neřkuli přímo justičních zločinů, a soustava opravných prostředků nezaručuje spolehlivě jejich nápravu. Stát by proto měl mít pojistný ventil, který umožní nápravu justičního selhání, nenapravitelného standardními postupy. Názorným příkladem může být osud Jiřího Kajínka, v jehož prospěch podali nezávisle na sobě tři ministři spravedlnosti neúspěšné stížnosti pro porušení zákona, ale na svobodu se dostal teprve tehdy, když nějaká vyšší moc osvítila prezidenta Miloše Zemana, aby ho omilostnil, ač jinak s pravomocí udělovat milost nakládal přímo humpolácky.