Vážené poslankyně a poslanci, dámy a pánové,
dovolte mi vyjádření k novému zákonu, jehož úkolem bylo doplnění legislativní mezery. K legislativě, která se měla stát významným protikorupčním nástrojem, tedy k insolvenčnímu zákonu. O tom, že je nutné, aby byl součástí našeho práva, není nejmenších pochyb. Musím s povzdechem konstatovat, že pokud by vznikl už začátkem 90. let, nemuselo dojít k řadě konkurzních krádeží doslova za bílého dne. Vzhledem k tomu, že tento zákon přichází až nyní, a navíc do prostředí propleteného sítí konkurzních mafií, čelíme hrozbě, že efekt této dlouho očekávané normy bude opačný, než by měl být.

Obávám se, že návrh zákona nepřináší do insolvenčního práva takovou požadovanou změnu, která by zpřetrhala vazby skupin dlouhodobě parazitujících na stávajícím insolvenčním systému, a které se díky velmi úzkým vazbám na policisty, státní zástupce, soudce a politiky často cítí nepostižitelní a beztrestní. Pokud nedojde k podstatné změně v zákonné úpravě insolvenčního práva, hrozí, že časem dojde k úplné rezignaci na dodržování zákonnosti, a státní orgány budou pouhým tupým nástrojem k prosazení zájmů mocenských skupin. Na tento fakt ostatně již dlouhou dobu upozorňuje i Bezpečnostní informační služba!

Považujeme za velkou chybu, že nový zákon nepočítá s možností dobrat se nápravy případných chyb insolvenčního řízení pomocí civilního soudu. Poškození mají škody nově vymáhat na státu a to v praxi znamená, že v konečném důsledku padne náprava chyby nikoliv na toho, kdo škodu způsobil, ale na stát a tedy v konečném dopadu na daňového poplatníka.

Dalším významným nedostatkem je nadřazenost rychlosti insolvenčního řízení nad spravedlností. Budeme-li upřednostňovat rychlost před spravedlivým procesem, stěží vybudujeme skutečný právní stát. Problém vidíme také v novém pojmu – hrozící úpadek - který by měl tento zákon zavést. Navrhovaný pojem je právně i ekonomicky zcela neuchopitelný a obávám se, že pouze poskytuje základ pro šikanu dlužníků.