Kdo si myslel, že se s "poctivým" Petrem Nečasem může v ODS a ve vládě po rabování Topolánkových kamarádů pohnout něco k lepšímu, ten se mýlil.

Máme premiéra bez vlastního úsudku, který následuje vždy toho (Kalousek, Peake, Kuba, Bendl, o kmotrech nemluvě... Klaus), kdo mu zajistí alespoň jeden měsíc existence jeho neslavného vládnutí navíc. Tímto přístupem "kam vichr, tam Nečas" chvíli zachraňuje svoji vládu, chvíli rozpadající se ODS, ale nikdy při tom nevzpomene na voliče a své předvolební sliby. Jeho politická taktika, která by se dala při zachování slušného slovníku snad označit "servilitou před mocnými", je už ale až moc nápadná. Pan premiér se zkrátka v posledních několika týdnech totálně odkryl. A není to pěkný pohled.

Aktuální Nečasova servilita vůči hlavě státu (pan premiér se zalekl toho, že se do něj Klaus se svými posledními věrnými v ODS pustí) je více než trapná a škodí nejen jemu, ODS, vládě, ale už i naší zemi. Po jeho posledním "klausovském projevu" o dalajlámismu (proboha, to mu poradil někdo z Hradu?) a o "umělém a falešném" (opět, proboha!) adorování Pussy Riot zůstali stát s otevřenými ústy i naši (dnes už bývalí?) spojenci, kteří si dosud mysleli, že se u nás sice trochu krade, ale že alespoň ctíme nějaké zásady a podporujeme nějakou tu svobodu projevu ve světě.