Kdo neoznámí, že je tvůrčí činnost i po 1. lednu 2009 hlavním zdrojem jeho příjmu a na důchod platit nebude, může dostat pokutu až do výše 10 tisíc korun. Do té doby platilo, že pokud  někdo vykonával profesi novináře, hudebního skladatele, spisovatele, muzikanta, malíře, či jinou profesi uměleckého směru s nepravidelnými příjmy, neměl  povinnost platit si zálohy na důchodové pojištění.

Jelikož umělci všeobecně předpokládají, že se budou své profesi věnovat „do posledního dechu“ a navíc když něco není povinné, tak proč to platit že? Převážná většina těchto osob tedy nebyla zhruba od roku 1990 do roku 2009 do důchodu vůbec pojištěna!

Vzhledem k tomu, že sociální pojištění ve skutečnosti vlastně žádným pojištěním není, ale jedná se pouze o další formu zdanění příjmů, pociťovali tedy ostatní OSVČ toto privilegium umělců pro sebe za diskriminační a zákon platný od roku 2009 s nadšením uvítali. Argument, že i Kája Gott by měl přispívat na státní sociální politiku je samozřejmě správný.

Kdyby!

Kupříkladu: Paní S.G. ukončila v roce 1976 školu uměleckého směru a o rok později se vdala za svého bývalého spolužáka, tedy rovněž umělce. Před narozením první dcery v roce 1978 stačila odpracovat paní S.G. necelý jeden rok. V roce 1979 se jí pak narodila druhá dcera, takže mateřská dovolená jí pokračovala. Manžel byl v té době zaměstnaný jako animátor v Krátkém filmu a jelikož byl šikovný a pracovitý jeho příjmy byly tedy vzhledem k jeho věku spíše nadprůměrné a mladé rodince, která si na žádný luxus nepotrpěla, vlastně nic nechybělo. Paní S.G. se tedy mohla jako žena v domácnosti naprosto v klidu a „na plný úvazek“ věnovat svým dvěma malým dcerám.