Dovolím si ten luxus, že odhlédnu od všech aktuálních problémů, potíží, krizí, obav a přání, a podívám se na tuto otázku v historické, tedy dlouhodobé perspektivě. Mohu si to dovolit, nejsem ani premiér, ani ministr zahraničí, ani guvernér České národní banky, nejsem v kůži těch v první linii, kteří musejí aktuální problémy řešit.

Historická zkušenost ukazuje, že Evropa se bude i nadále vyvíjet a měnit. Zakonzervovat současný politický a ekonomický stav by znamenalo vynakládat úsilí na dosažení stagnace v době velkých geopolitických a globálních ekonomických změn, což by bylo za prvé chybné, až sebevražedné, a za druhé to zřejmě ani není možné. Evropa se bude vlivem vnitřních a vnějších událostí nadále měnit, jako se již mění několik posledních staletí.

Tato změna může mít z politického hlediska jen dva dlouhodobé trendy, postupnou integraci, nebo dezintegraci. Který z těchto dvou procesů je z pohledu významu Evropy v globalizovaném světě v době nástupu nových ekonomických a politických velmocí výhodný, je zřejmé. Je to integrace.