Co máme společného s občanskou válkou v Libyi? Na první pohled nic. Je to poměrně daleko, kde se nyní bojuje. Na jedné straně nechutný masový vrah Kaddáfí, který například dal v r. 1988 příkaz k vraždě civilních cestujících na palubě letadla společnosti PanAm, tedy hlavně Američanů, a k mnoha dalším vraždám, když nepočítáme jeho nesčetné domácí oběti. A ještě má doma v Libyi slušnou zásobu bojového plynu yperitu. NATO nyní přebírá na základě mandátu OSN velení nad bojovými leteckými operacemi nad Libyí na ochranu povstalců proti diktátorovi.

Povstalci se hlásí k demokracii a svobodě. Co si pod tím představují, nikdo moc neví. Jsou podobní internetovým startovacím povstalcům v Tunisku, Egyptě a jinde v pásu arabsky mluvících zemí na území někdejší jižní a jihovýchodní hranice Římské říše. Co stojí za značnou pozornost je skutečnost, že jejich povstání nejsou antiamerická, antiizraelská, ani militantně islamistická. To je opravdová novinka, a platí i v Libyi. Zatím. Budoucnost nezná nikdo.