Bednář (Svobodní): Přirozenoprávní části ústavy vyžadují revizi
27.04.2013 18:26
Přirozené právo (fysei dikaion, ius naturale) vytváří legitimitu, tedy ospravedlňuje existenci práva pozitivního, to znamená jednotlivých konkrétních zákonů. Je mravním odůvodněním a účelem práva pozitivního. Proto jsou přirozenoprávní části práva ústavního, tedy zejména textů ústav, jejich vlastním základem. Konkrétně jde o části označované jako preambule a listiny práv a svobod.
Preambule ústavy stanoví přirozenoprávní důvody jejího vzniku, tedy smysl vzniku státu a jeho existence. Pro vznik československé, resp.české ústavní tradice textu preambule má zakládající význam text preambule Ústavní listiny Československé republiky z 29. února 1920. Byl inspirován preambulí Ústavy Spojených států amerických1 ze 17. září 1787, z níž preambule československé ústavy převzala téměř celý první odstavec, který zní: „My, národ Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením, přijali jsme ve svém Národním shromáždění dne 29. února 1920 Ústavu pro Československou republiku, jejíž znění následuje.“ 2Klíčové přirozenoprávní pojmy této první části preambule ústavy Československé republiky, právě tak jako ústavy Spojených států amerických, jež vymezují účel existence ústavy, a tím smysl existence jí zakládaného státu, jsou: spravedlnost, obecné blaho, neboli obecné dobro, a svoboda.
Za americkým prvním odstavcem československé ústavní preambule následuje druhý, doplňující odstavec domácího původu, jenž zní: „Přitom my, národ Československý, prohlašujeme, že chceme usilovati, aby tato ústava i všechny zákony naší země prováděny byly v duchu našich dějin stejně jako v duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení; neboť chceme se přičleniti do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový.“
Pojmové sousloví „duch našich dějin“ nejspíše odkazuje na Masarykovo pojetí smyslu českých dějin jako prosazování nezastupitelnosti a nedotknutelnosti individuálních mravních svědomí, a na tomto základě individuálních práv a svobod jak občanů, tak politických národů a jejich demokratických států.
Pojmové sousloví „heslo sebeurčení“odkazuje na zajištění práva na sebeurčení utlačovaných národů, které jako cíl americké účasti v první světové válce, jejíž zásluhou mohla Československá republika vzniknout, v zásadě stanovil americký prezident Woodrow Wilson.3
Srovnáme-li uvedené přirozenoprávní ukotvení preambule Ústavní listiny Československé republiky z 29. února 1920 s preambulí Ústavy České republiky ze 16. prosince 1992, je zarážející neuspořádaná mnohomluvnost a myšlenková neucelenost nyní platné ústavní preambule Ústavy České republiky, jež zní: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“4
Na textu nynější ústavní preambule zarážejí vágní, tedy neurčité a nejasné, formulace jako „dobré tradice dávné státnosti“ místo masarykovského „ducha našich dějin“ z prvorepublikové preambule, „duch nedotknutelnosti hodnot lidské důstojnosti a svobody“ a „vlast rovnoprávných svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,“ místo svobody a spravedlnosti v prvorepublikové preambuli. Věcně nadbytečná je pak v nynější preambuli uváděná úcta k lidským právům, zásady občanské společnosti, rodina evropských a světových demokracií, střežení a rozvíjení různých druhů bohatství a právní stát. Proto by uvedené pasáže měly být z textu ústavní preambule odstraněny.
Obdobnými problémy se vyznačuje druhá přirozenoprávní část ústavy, tj. Listina základních práv a svobod. Dělí se na Hlavy: Obecná ustanovení, Lidská práva a základní svobody, členící se na Oddíl první: Základní lidská práva a svobody a Oddíl druhý: Politická práva, Práva národnostních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu a Ustanovení společná, jejichž některé části, odkazující na předchozí státoprávní poměry československé federace, již pozbyly platnosti.
Systémovou neuspořádanost představuje samostatné postavení souboru Práv na soudní a jinou právní ochranu, jež by bylo na místě začlenit do Hlavy Lidská práva a základní svobody, nejlépe do nynějšího oddílu nepřesně označeného jako Politická práva, pokud by se přejmenoval na oddíl Občanská práva.
Nejzávažnější problém Listiny základních práv a svobod, a to nikoli jen v právním rámci České republiky, představuje začlenění hlavy označené jako Hospodářská, sociální a kulturní práva. Nejde totiž o přirozená práva primární, nýbrž práva druhotně odvozovaná od základních přirozených práv. Jejich postavení na roveň základních lidských a občanských práv a nekompromisní vymáhání může zásadně ohrozit nejzákladnější práva občana, tedy právo na život, na svobodu a na vlastnictví, a nezřídka se tak i děje. Proto se také ve společných ustanoveních listiny v čl. 1 uvádí, že těchto práv „je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“5 A proto se ukazuje jako odůvodněné vyjmout tato práva z Listiny základních práv a svobod, tedy z ústavy, a učinit z nich jednotlivé zákonné normy práva pozitivního, v daném případě Občanského zákoníku, resp. Zákoníku práce.
Jak bude ČR dál podporovat Ukrajinu, když jsou naše zásoby vyčerpány (tvrdí to Černochová)? A kde se najednou vzaly finance na nákup další munice? Zajímalo by mě taky, nakolik jsme zásobeni sami pro sebe a jestli máme vůbec dost velkou armádu (asi ne, když se uvažuje o obnovení povinné vojny)? Proto...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
