Situace na severu země je výbušná, my politici spíše přešlapujeme na místě a radikálové slaví, jako by Vánoce přišly o tři měsíce dříve. Konečně někdo naslouchá individuím, jako jsou předseda DSSS Vandas, odsouzený podvodník Kohout nebo jakýsi Mašín, z jehož projevu mi běhal mráz po zádech. Ráda bych proto alespoň nepatrně přispěla k návratu veřejné debaty k věcným tématům.

Nejsem bezpečnostní expert ani právní odborník. Proto se nechci příliš vyjadřovat k práci těch, kteří takovými odborníky jsou. Dvě tři věty však napsat musím. Zaprvé - policie situaci systematicky řeší dva měsíce, ale problémy, jimiž se zabývá, se kupily více než dvacet let. Nechtějme po policistech nemožné na počkání a zázraky do tří dnů a s nějakým hodnocením jejich práce prosím počkejme nejdříve na jaro! Jak by se nám všem líbilo, kdyby nám nadřízený či zákazník zadali těžký úkol a okamžitě se dožadoval výsledků?

Zadruhé - nejsem vůbec přesvědčena o tom, že situaci vyřeší další legislativa. Povoluje snad dnes nějaký zákon dělat nepořádek, obtěžovat své okolí hlukem, organizovat nepovolené pochody a oslavovat Hitlera? Jistěže ne - tohle všechno je už teď buď přestupek, nebo trestný čin. Spíše než na nové „legislativní balíčky" bych se proto zaměřila na hledání příčin této situace a jejich řešení.

Neuvedu nic převratného, když napíši, že hlavní příčina sociálního vyloučení tkví v nedostatečném vzdělání a z něj plynoucí absence interakce s okolím. Tady se zanedbalo mnohé a nutno říci, že kořen problému sahá hluboko před listopad 1989. Jen si vzpomeňme - my starší jsme běžně chodili s Romy do školy, malí Romové se s námi učili matematiku či češtinu a dělali domácí úkoly. Hráli jsme si spolu a žádné sociální vyloučení neexistovalo, protože jejich rodiče pracovali ve stejném podniku jako naši.

Dnešní třicátníci už tohle neznají. Za jejich školních let putovali malí Romové rovnou do zvláštní školy, která je - daleko od ostatních dětí - připravovala na celoživotní úděl pomocných dělníků. Inteligence zde nehrála roli: existují středoškoláci i vysokoškoláci, kteří své vzdělání zahájili v této instituci. Listopad 1989 už tedy zastihl Romy svým způsobem jako občany druhé kategorie.