Kdy ta chvíle nastane, nevím, vím však, co byla ta příslovečná poslední kapka pro mne - byl jí návrh ministerstva na plošné testování žáků 5. a 9. tříd, které by rozhodovalo o jejich dalším studiu.

Několikrát jsem na tomto místě psala, že pan ministr Dobeš přichází s dobrými nebo alespoň zajímavými nápady, které však nekonzultuje s odbornou veřejností a zásadně je nedotahuje do konce. To už je ovšem minulost. Nyní pan ministr přichází se špatnými nápady, které prosazuje přes odpor nejen odborné veřejnosti, ale i rodičů. Z takových je bezkonkurenčně tím nejhorším návrh na testování žáků ZŠ.

Idea testovat jedenáctileté či jen o něco starší děti vznikla v roce 1944 ve Velké Británii na základě zákona navrženého konzervativcem R. A. Butlerem a byla výrazně posílena v 80. letech během školské reformy z pera „thatcheristy" Kenetha Bakera. Samotné testování rozhodovalo o tom, zda dítě bude moci studovat střední školu a o jakou školu půjde, reforma z osmdesátých let zavedla soutěžení škol mezi sebou.

Nebylo to náhodou. Britské školství je (respektive spíše byla) celosvětově unikátní záležitost, postavená (vhodnější výraz mě opravdu nenapadá) na výrazně třídním základě. Selekcí je zde celá řada - známe nejspíš fenomén „Oxbridge", což je výraz pro absolventy Oxfordu a Cambridge, kteří si po absolutoriu mezi sebou rozdělují (či spíše donedávna rozdělovali) vysoké funkce ve všech oblastech veřejného života.