Jistě nemalá část mých spoluobčanů se mnou bude souhlasit, že úroveň politické kultury v naší zemi není zrovna příliš vysoká. Já sám jsem vstoupil do politiky před třemi lety s jistými ideály a v téměř pravidelných intervalech uvažuji o tom, zda v ní mám setrvávat i nadále. O to větší byla před dvěma týdny má radost, když Karel Schwarzenberg, který z mého pohledu tyto ideály reprezentuje, postoupil do druhého kola prezidentské volby. Skutečnost, že mu voliči dali přednost před názorově plochým, ale jinak přizpůsobivým Janem Fišerem, mě do budoucna naplnila nadějí, že má smysl neustále usilovat o změnu k lepšímu. I když jde často jen o boj s větrnými mlýny…

Ve dnech předcházejících rozhodujícímu kolu volby jsem měl možnost komunikovat s řadou voličů a podporovatelů Karla Schwarzenberga, ať už osobně nebo písemnou formou. Naprostá většina z nich má společné jedno: Jsou to slušní, inteligentní lidé, živící se vlastní prací a platící daně, občané se zájmem o dění ve společnosti a s nadějí na lepší fungování českého státu. Karla Schwarzenberga si za svého kandidáta vybrali právě pro ty samé vlastnosti jako člověka nezištného, ekonomicky nezávislého, který prezidentský úřad přijme jako další ze svých mnoha povinností a nikoli jako cestu k moci, výhodám a korupci. Oceňovali na něm, že udělal pro Československo mnoho v době komunistické totality, stejně jako jeho rodina předtím v boji proti nacismu.