Nová úprava vychází z logiky, že ratingové agentury jsou zloduchy nesoucími odpovědnost za finanční krizi v EU. Úporná snaha řídit a kontrolovat vše kolem sebe včetně finančního trhu však působí donkichotsky.  Z požadavku, aby členské státy omezily nadměrné spoléhání se investorů na ratingy agentur a více využívaly vlastní ratingy, na mě dýchá ideologie socialistického plánování. Umělé omezování a usměrňování poptávky v ekonomice nikdy nefungovalo. Spíše než hledat viníky finanční a dluhové krize v ratingových agenturách by si EU měla udělat pořádek na vlastním dvorku. Pokud investoři ratingovým agenturám důvěřují, pak to znamená, že tyto odvádí kvalitní práci. Sváže-li EU ratingovým agenturám ruce, aniž by nabídla nějakou lepší alternativu, způsobí tím pouze chaos na finančním trhu.

Příznivě hodnotím pouze návrhy směřující k větší nezávislosti ratingových agentur. Jedním z nich je pravidlo, podle něhož může mít spoluvlastník jedné ratingové agentury maximálně 5% podíl v jiné ratingové agentuře, dalším potom zavedení zásady rotace ratingových agentur tak, aby ekonomickou kondici dané firmy neposuzovala dlouhé roky po sobě jedna a táž ratingová agentura. Tyto změny by měly vést k žádoucímu posílení konkurenčního boje mezi ratingovými agenturami a k objektivnějšímu hodnocení výsledků jejich činnosti.

Schválené nařízení naštěstí neobsahuje zřízení evropské ratingové agentury,  EP nicméně požaduje znovuotevření diskuse na toto téma, takže se nepochybně nejedná o uzavřenou kapitolu.