Starosta je nejviditelnější, a proto i nejznámější představitel obce. Velmi často je také možné zaslechnout někde v hospodě nebo před obchodem věty „starosta to zařídil“ nebo v opačném významu „za to může starosta“. Čím menší město, tím více je starosta vnímaný jako hegemon, který má v rukou faktickou rozhodovací moc. To jsou také jedny z nejsilnějších argumentů pro všechny, kteří prosazují přímou volbu starosty alespoň v menších obcích.

Postavení starosty v Česku upravuje velmi jednoznačně zákon č. 128/2000 Sb., O obcích (obecním zřízení), který staví starostu obce na úroveň jakéhokoli zastupitele a nedává mu žádné speciální výkonné kompetence. Postavení starosty podle platné právní úpravy lze definovat úslovím „první mezi rovnými“.

Starosta nemá žádné výsadní postavení, nemá právo veta vůči vůli zastupitelů obce nebo radním, nedisponuje „silnějším“ hlasem, může být kdykoliv zastupitelstvem odvolán a podle zákona reprezentuje obec navenek a vykonává kolektivní vůli zastupitelstva nebo rady obce.  Starostou nemusí být zvolen politik, který dostal nejvíce hlasů, ale politik, který uměl vyjednat koalici různých zájmových skupin nebo politických stran a hnutí. Starosta dokonce ani nemusí být zvolen ve volbách, ale postoupit do zastupitelstva obce jako náhradník po odstoupení těch, kteří byli přímo zvoleni.

Systém veřejné správy v Česku se v novodobých dějinách vytvořil stejně jako systém parlamentní demokracie v průběhu roku 1990. V návaznosti na prvorepublikovou tradici byla obnovena obecní samospráva, vzniklo více než 2000 nových obcí oddělením od bývalých střediskových obcí a první zákon o obcích v souladu s principy zastupitelské demokracie vytvořil první, a v principu dosud platná pravidla pro vznik obecních samospráv a pro výkon veřejné správy v obcích a městech. Obecní samospráva byla vytvořena na zastupitelském principu, kdy nejvyšší moc (schvalovat rozpočet, schvalovat nakládání s majetkem, různé koncepční dokumenty apod.) byla svěřena zastupitelstvu a zastupitelstvo bylo a je při výkonu moci suverénem. Mnoho starostů se o tom přesvědčilo při politických střetech v zastupitelstvu a ti, kteří nerespektovali politickou vůli členů obecní samosprávy, mají často problém s trestním zákoníkem.

Tento princip se uplatňuje ve všech typech obecní samosprávy od nejmenších obcí až po statutární města, velmi podobně funguje od roku 2000 na úrovni krajů a pochopitelně stejné nebo obdobné principy platí i pro vládu, premiéra a Poslaneckou sněmovnu PČR.