Josef Dobeš tak nebyl jen nejhorším ministrem školství od dob Marie Terezie, ač si prezident Klaus myslí pravý opak (je otázkou, zda si to ještě vůbec myslet může), ale také tím nejdražším. Propojil totiž tunel státních maturit, které stály daňového poplatníka 1,5 miliardy korun, s chybami v čerpání peněz EU, díky čemuž je na naši státní správu v Bruselu nahlíženo jako na neschopnou. Mohou za to příhody, které se staly v minulosti, kdy například ministerstvo přišlo s projektem, který byl Evropskou komisí odmítnut a ministerstvo se rozhodlo předložit znovu ten samý projekt, akorát s jiným názvem. I to se bohužel dělo. A proto se nemůžeme divit, že školství kvůli těmto věcem přichází o miliardy korun. Ty mohly být využity pro potřeby českých občanů – žáků, studentů, ale i učitelů.
Když bylo evidentní, že se peníze pro Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost – který je administrován právě ministerstvem školství – nestihnou vyčerpat, navrhl jsem ministrovi školství, aby byly tyto peníze přealokovány do jiných operačních programů, například těch regionálních, tzv. ROPů. Tam mohly být využity rovněž pro potřeby školství, například na rekonstrukce či výstavbu školních budov. Nic z toho se nestalo.
Musím se však zeptat – je možné, aby jeden z resortů přišel o tolik potřebné peníze a nikdo za to nenesl odpovědnost? A to ani v případě, kdy Evropská komise přímo ukáže na viníka situace, která bude českého daňového poplatníka stát na 120 milionů korun? Nejde jen o politickou odpovědnost, ale o tu trestně-právní. Škodu totiž neutrpěl jen daňový poplatník, ale také budoucnost České republiky jako takové, protože hlavním poškozeným je naše školství – tedy resort, jehož kvalita je přímo úměrná konkurenceschopnosti naší země.
Když bylo evidentní, že se peníze pro Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost – který je administrován právě ministerstvem školství – nestihnou vyčerpat, navrhl jsem ministrovi školství, aby byly tyto peníze přealokovány do jiných operačních programů, například těch regionálních, tzv. ROPů. Tam mohly být využity rovněž pro potřeby školství, například na rekonstrukce či výstavbu školních budov. Nic z toho se nestalo.
Musím se však zeptat – je možné, aby jeden z resortů přišel o tolik potřebné peníze a nikdo za to nenesl odpovědnost? A to ani v případě, kdy Evropská komise přímo ukáže na viníka situace, která bude českého daňového poplatníka stát na 120 milionů korun? Nejde jen o politickou odpovědnost, ale o tu trestně-právní. Škodu totiž neutrpěl jen daňový poplatník, ale také budoucnost České republiky jako takové, protože hlavním poškozeným je naše školství – tedy resort, jehož kvalita je přímo úměrná konkurenceschopnosti naší země.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
