Petr Nečas totiž v médiích avizoval záměr rušit praktické základní školy (tedy bývalé zvláštní školy) protože jsou podle něj zbytečné a je třeba děti umístit do lavic normálních základních škol a pracovat s nimi. Přitom více než rok přihlíží neschopnosti svého přímého podřízeného, ministra školství Josefa Dobeše, který doslova zazdil Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, který právě tuto věc řeší. V současné době, kdy Česká republika čelí sociálním nepokojům, jaké se objevily například na Šluknovsku, se o tématu opět začalo hovořit, aby si náhodou někdo nemyslel, že vláda zaspala. Národní akční plán inkluzivního vzdělávání přitom mapuje zásadní problémy českého školství a obsahuje konkrétní strategii, jak tyto problémy efekfivně řešit. Vláda Petra Nečase však namísto toho, aby věc řešila, sáhne pro svůj obvyklý nástroj - škrty, rušení nebo rozprášení. Rušení bývalých zvláštních škol, dnes praktických ZŠ, považuji v současné době za velmi nešťastný krok a ač se považuji za velkého kritika ministra školství Dobeše, v tom, že by se tyto školy neměly rušit, s ním plně souhlasím. Aby mu to však nestouplo do hlavy, musím zároveň konstatovat, že Josef Dobeš se už rok mohl aktivně zabývat problematikou inkluzivního vzdělávání, tedy rovněž nese svůj značný díl viny na současném stavu. Cesta ode zdi ke zdi nemá v této věci žádný smysl, je zapotřebí se začít aktivně věnovat inkluzivnímu vzdělávání a citlivě přistupovat nejen ke každé škole, ale i ke každému dítěti.