Důvodem byla skutečost, že český fotbal za posledních pár let přišel o velkou část své důvěryhodnosti. A tudíž tedy i o diváky a sponzory. Přiznám se, byl jsem trochu zklamán neúčastí ze strany fotbalového svazu a pevně věřím, že to bylo jen z nedostatku času členů jeho vedení. Ruku v ruce s důvěryhodností fotbalu jdou totiž i diváci na tribunách a zájem sponzorů.

Video by například vyřešilo, situace, zda míč přešel brankovou čáru, zda došlo k přestupku uvnitř nebo mimo pokutové území, zda hráč v pokutovém území nenafilmoval pád či některý z hráčů nehrál rukou, ale také řešení situací za zády rozhodčího či ofsajdy. Spolu se mnou v Senátu PČR představil systém videozáznamů i sportovní komentátor a bývalý fotbalový sudí Robert Henn. Ten řekl, že po dvouletém testování systému videozáznamů je jisté, že funguje rychle a spolehlivě.

„Systém zároveň umožňuje, aby byla udržena idea fotbalu, tedy aby o výsledku utkání rozhodovali hráči svými výkony a momentální formou, a nikoli špatně posouzený sporný moment a chyby rozhodčího,“ řekl také Robert Henn a já s ním plně souhlasím. Pokud totiž jde někomu o fér hru, nemůže proti videozáznamu vůbec nic namítat.

Kritici tohoto názoru říkají, že použití videozáznamů ve fotbale zpomaluje hru a že je jeho pořízení nákladné. I to se na veřejném slyšení ukázalo jako zcela zavádějící a možná se také prokázal alibismus některých fotbalových klubů. Pořízení systému pak přijde na 1,8 milionu korun včetně DPH s tím, že systém je mobilní, není tedy pevně zabudován na jedno hřiště – kluby si ho tedy mohou půjčovat. Myslím, že tato investice by se jim bohatě vrátila, a to právě v účasti diváků na zápasech a sponzorských darů.

V blízké budoucnosti plánuji iniciovat svolání mezinárodní konference na téma zavedení videa ve fotbale, na které by byli pozváni zástupci mezinárodních fotbalových organizací, jako je právě FIFA či UEFA.