Na říjnové schůzi poslanecké sněmovny se má rozhodnout o prezidentském vetu. Předchozí senátní veto ještě sněmovna přehlasovala, vliv prezidenta Klause na některé koaliční psance však nelze podceňovat. Pokud se prováděcí normy nepodaří prohlašovat, vzniká problém, jak nasměrovat a spravovat peníze klientů nové formy spoření do soukromých důchodových fondů. Právní nejistota a i nedůvěra ve výhodnost zhodnocování těchto úspor nejspíš povede k tomu, že zájem o tyto fondy rapidně poklesne. Vždyť kdo by do takové nejistoty investoval A když se dobrovolně do tohoto systému upíše, nebude už moci tento vztah jen tak ukončit.

Za této situace se snaží vládní zastánci reformy prosadit spuštění reformy a nalákat na poslední chvíli co nejvíce klientů stůj co stůj. Ministr Drábek prohlašuje, že nic nekončí, že se klidně obejde i bez prováděcího zákona. Tady už zaráží, že odstupující ministr vůbec ještě ovlivňuje tak důležité věci. Další kroky by už měl řešit už jeho nástupce. To, že vládní právníci si nyní lámou hlavu nad krizovým scénářem, jak obejít absenci důležitého zákona, je v každém případě výraz zoufalství. A čouhá s toho eminentní zájem přihrát peníze soukromým fondům děj se co děj.

Vládní nařízení a vyhlášky prostě nemohou nahradit zákon. Dobrovolný vstup do tzv. 2. pilíře znamená nejen, že se vezmou 3 z 28% odváděných do státního penzijního systému, ale k tomu se přidají další 2% z platu. Nejde přeci o maličkost. Vyvážete se z fungujícího systému, bude platit více, ale benefity jsou přitom krajně nejisté. A garance na dlouhodobé zhodnocení těchto peněz vlastně žádné nejsou, dosavadní připojištění mělo alespoň měsíční státní příspěvek. Proč tedy lákat klienty na krajně nejisté kroky exekutivy, která má spuštění ohrožené reformy ještě zachránit.