Vycítil zřejmě, že s ohledem na zmatky zmítanou vládní pravicí stoupá jeho šance ovlivnit další dění nejen v politické, ale také v hospodářské oblasti. A tak se vcítil do své staré role „věrozvěsta jediné správné cesty“, která už ale viditelně zkrachovala. A sám aktivistický prezident tak zaútočil na údajný aktivismus politiků a vlády.

Ty, kteří si pamatují jeho vystupování v divoké transformaci české ekonomiky počátkem 90. let, asi nepřekvapil. Ve včerejší debatě na zmíněném ekonomickém fóru se důrazně vyslovil pro daleko radikálnější plán škrtů vládních výdajů, pro „osvobození se“ od sociální a ekologické regulace a standardizace trhu, od sílících snah o státní podporu růstu ekonomiky.

Tímto přístupem by ale Václav Klaus udělal z ČR skanzen ekonomického neoliberalismu, neboť ve světě se naopak stále častěji volá po promyšlenějším vstupu veřejné moci do krizí zasažené ekonomiky. Není pravda, že stát nemůže  aktivněji podporovat růst a zaměstnanost. Dokonce je zcela legitimní zvážit v zájmu oživení růstu i to, zda vládou zvolené tempo a způsob oddlužení je odpovídající. A ne se opět nechat vydírat bankrotem a strašit složenkami pro občany jako ve volbách v roce 2010.