Tohle známe, ne? To byla ta koalice, která byla ochotna spolu se Spojenými státy zaútočit na Irák pod smyšlenou záminkou. Součástí této koalice ochotných byla i Česká republika. Starým zemím EU se do toho moc nechtělo, protože si ještě dovedly domyslet důsledky. I když… myslím, že žádný Kohl, Schroeder nebo někdo další si nedovedl ještě představit, že ty důsledky se zhmotní v podobě chirurgů z dovozu a znásilňovacích novoročních oslav.

Když se na to dneska podíváme zpětně, mohli bychom název této koalice doplnit. Byla to koalice ochotných k jakékoliv hanebnosti. Koalice neštítících se žádné špatnosti. Koalice lokajů, odezírajících od úst svých pánů, a hlavně, koalice nepřipouštějících si žádnou špatnost. U Kábulu se bojovalo za Prahu, naši armádu jsme podle toho přezbrojili, a pak, takřka ze dne na den, to skončilo neslavným útěkem. Byla to koalice, která moralizovala všechny okolo, ale sama se postarala o miliony mrtvých civilistů. Koalice, která je dodnes stejně ochotná k čemukoliv.

Už tenkrát zněla varování, že si zaděláváme na průser v budoucnosti. Tenkrát ale ještě Spojené státy dominovaly světu, a tak šlo spíše o apely morální. Že americké intervence nemají nic společného se spravedlností. A ještě se smělo svobodně diskutovat… o Kosovu, Afghánistánu, Iráku i Libyi. První potlačování svobody projevu nastalo až s migrační vlnou a událostmi kolem ukrajinského Majdanu. Čím více díky drahým a vzdáleným válkám upadal americký vliv, čím více se z největšího světového věřitele začal stávat největší světový dlužník, tím méně svobodně se dýchalo.