Jak je tedy možné, že při zkoumání kvality výstupů z našich škol se v mezinárodním hodnocení propadáme? Vysvětlení je několik. Chtěl bych upozornit na ta, která jsou dle mého názorů rozhodující.

Pro úspěšnost České republiky v budoucnosti je rozhodující její konkurenceschopnost pracovních sil. V dnešním globálním světě je to nezbytné. Podívejme se však na to, jakou motivaci konkurencí mají naši žáci pro vstup na střední stupeň vzdělávání, ale i při vstupu do vysokých škol. Dá se říci, že skoro nulovou. Dnešní střední školy (a učiliště s maturitou) se doslova přetahují o žáky, kteří vycházejí ze základních škol. Že mají i několik čtyřek na vysvědčení, to nevadí. Školu je třeba naplnit na maximum, za každého studenta jsou škole přece poukazovány finance. Děti i rodiče to vědí. A tak až na ctižádostivé žáky, kteří chtějí chodit na prestižní školu, nemají důvod dostatečně se připravovat na přijímací zkoušky. Připravených míst na středním školství je minimálně o 40 % víc než vycházejících žáků. Vůle provést optimalizaci středního školství je na krajích minimální. Školy, jejich ředitelé, učitelé, ale i studenti naříkají nad podfinancováním škol, prostředky se však rozmělňují a využívají se tak neúčelně.

Studuje-li více než 90 % populace školu zakončenou maturitou (a skoro všichni ji získají), není divu, že kvalita výstupu musí být nutně nižší než v dobách, kdy maturity skládalo méně než polovina populace. Gausova křivka hodnoty inteligence populace je v tomto smyslu víc než vypovídající.