Dnes začnu tím, co je mi profesně nejblíže - téma, jehož důsledky mohou velmi ovlivnit život jak jednotlivců, tak celých rodin. Jde o to, zda ještě jsme, nebo nikoli skutečně právním státem a co je třeba udělat, abychom jím opravdu byli? Na první část otázky jsem vlastně odpověděl – právním státem nejsme, stát není schopen a nezajišťuje bezplatnou právní pomoc. Iluze o právním státě zmizela již s prvními lety vládnutí pravice po listopadu 1989, zejména v souvislosti s nelegitimním a neústavním rozbitím ČSFR. V té době na základě sobě navzájem si odporujících zákonů a dokonce bez účinných pák byl rozkraden mnohasetmiliardový majetek, rozprodán případně přátelům do zahraničí anebo byl úplně devastován. Jen málo rozkradačů se dostalo před soud a dokonce část z nich podivná amnestie z počátku tohoto roku učinila nepostižitelnými. Iluze o právním státu zmizela však i při řešení všelijakých korupčních kauz, kauz nesprávného hospodaření se svěřenými prostředky a s podivnými veřejnými zakázkami. 

 

Současná vláda zcela rezignovala na svou povinnost zabezpečit občanům přístup k právu a k tomu, aby všichni si byli skutečně rovni. Jinak příslušný čl. 36, odst. 2 Listiny základních práv a svobod proklamující, že každý máme právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány státní správy, a čl. 40, odst. 3, stanovící, že v každém, trestním řízení má každý právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost přípravy obhajoby, se staly jen prázdnou literou. Důkazů, že to je tak, máme nemálo. Nakonec hlasování koalice toto úterý o mém návrhu zabývat se zjevnými poruchami v trestním řízení a porušování procesních předpisů jak u svědků, tak obviněných, je do očí bijící. A můžeme se vrátit k podivnému zastavení stíhání tehdejšího místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL Čunka, procesu z exsenátorem za ODS Novákem anebo vyjmutí bývalého ministra obrany Vondry ze šetření v případu Promopro. Přitom za přestupky – viz pomalování plakátů olomouckým řidičem – se člověk nemající zázemí, včetně peněžního, může dostat i do vězení.

 

Co je pro to, abychom byli skutečně právním státem, a to nikoli jen na papíře, ale i ve skutečnosti, třeba udělat? Především zabezpečit »přístup k právníkovi« včetně podmínek aktivní žalobní legitimace, překonání finančních bariér typu soudních poplatků nebo nákladů na zpracování znaleckých posudků, apod. Součástí systému se musí stát nejen zastupování v právních případech, ale i bezplatné právní poradenství. Pochopitelně při rovnosti v rozhodování soudů a dalších orgánů, tedy podle zásady »padni komu padni«. Tomu odporuje už samotné »vyplacení se« z trestní odpovědnosti a další věci obsažené v současném trestním zákoníku. Tady stát selhává. Je nezpochybnitelné, že v naší společnosti existují početné znevýhodněné skupiny, pro které je právní pomoc již finančně nedostupná. Současný stát ve smyslu teorie »každý si musí pomoci sám« tak jednoznačně zvýhodňuje vysokopříjmové občany a znevýhodňuje ty nízko- či středněpříjmové.

 

KSČM proto ve svém programu, s nímž půjde od příštích voleb, bude prosazovat, aby konečně stát začal i v této věci konat a stali jsme se, jak je to zaznamenáno v Listině práv a svobod, skutečně právním státem.

 

Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM