Každý den nacházíme důkazy, že podporuje mezinárodní terorismus, vraždící v Sýrii, Iráku i jinde. Otevřeně vede domácí válku proti Kurdům, kteří brání jen svá práva. Potlačuje svobodu projevu. Pošlapává občanská práva. Kriminalizuje demokratickou opozici. To vše se děje v zemi, disponující druhou největší armádou NATO. Jiný stát, stojící plánům aliance v cestě, by riskoval sankce a agresi i za menší prohřešky. Turecku se mají promíjet i zločiny proti míru a lidskosti.

Zvrat, jímž prochází v těchto dnech, vyvolává víc otázek než jasných odpovědí. A to přesto, nebo spíš právě proto, že je zřejmě pro danou etapu rozhodnuto. Pokus o vojenský státní převrat proti prezidentovi a vládě byl poražen. Prvou otázkou je, zda šlo skutečně o „puč“ anebo nastraženou past, v níž prezidentovi odpůrci uvízli. Druhé z variant nasvědčuje fakt, že ústavní změny, které se Erdoganovi původně nepodařilo prosadit, teď dovádí ještě dál pomocí dekretů. Turecko mění v podstatně centralizovanější prezidentský systém, kdy hlava státu bude spíše diktátorem.    

Konec sekulárního státu?

Zásadní dopad má i druhá otázka – co zůstane z Turecka, opustí-li principy sekulárního státu, ustaveného už Kemalem Atatürkem? Stane se z Turecka další islamistický stát se státním náboženstvím a z jeho armády jádro ozbrojených sil arabských zemí? Jak se k tomu postaví ostatní sekulární státy regionu? Jaký bude vztah Turecka k EU a k hodnotám, které tak často vzývají „evropští lídři“? Vážných otázek je ještě víc. I odpovědi se zřejmě začnou rýsovat už brzy. Budou důvodem k optimismu? Dostanou šanci mírový vývoj a spolupráce? Zatím to vypadá spíš tak, že půjde o návrat do zajetí překonaných dogmat, o nichž jsme doufali, že se už nevrátí. 

Znepokojení budí zejména to, že v baště „jižního křídla“ NATO se střetly ozbrojené síly státu. Zákulisní stopa vede k zahraničním mocnostem aliance. Teď deklarují „podporu demokraticky zvolené vládě“. Adresují ji režimu, plánujícímu obnovit trest smrti. Ankara zřizuje už i „pohřebiště pro zrádce“. Propouští a zatýká i soudce a žalobce. Na dlažbě končí i desetitisíce učitelů.