To není příliš daleko od kroků, které v Maďarsku  přijala Orbánova pravicová vláda ze stejné politické rodiny jako je ta Dobešova. Omezení svobody slova,  upírání práv  menšin, ignorování opozice, opovrhování občanskými společenstvími a další kroky, které jsou v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv (dále jen Úmluva), jsou kritizované jak ze strany Evropské unie, tak Rady Evropy. Vzbuzují obavy o schopnosti demokracie v postkomunistických zemích obecně.

Situace v Maďarsku byla spolu s ruskými volbami nejvýraznějším tématem prvního dne zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy (RE), mezinárodní organizace  jejímž úkolem je především ochrana demokracie a lidských práv. Debata to byla zajímavá, i když zařazení tohoto bodu na jednání pléna těsně neprošlo. To zásadní k tomu na jednání frakce sociální demokracie řekl generální tajemník RE Nor Thorbjorn Jagland: „V Evropě máme konstituční parlamentarismus, to znamená, že zde platí vláda práva. Premiér Orbán se vyjádřil, že on má většinu, a tak je jeho byznys, co dělá. Ale tak to není. Úmluva říká, co může většina může a co ne, a to se v demokracii respektuje. Ústup od tohoto principu je nebezpečný.“

Pro toho, na koho je to složité; většina prostě nemůže dělat co chce. V demokracii, v civilizovaných zemích, většina omezuje sama sebe rámci, principy a hodnotami, ke kterým se hlásí, a které jsou na mezinárodní úrovni formulované v Úmluvě. Pokud se přestane řídit těmito pravidly, stává se autokracií a spěje k diktatuře.

Že to nejsou jen teorie víme z historie. A že je to nebezpečí opět velmi reálné, je vidět nejen na příkladu Maďarska, ale bohužel i u nás na stopatnáctkové mašinérii v české poslanecké sněmovně přesvědčené o tom, že může cokoliv. Stačí, přece, když se na tom dohodne na K9.