Podstatou debaty o evropské agendě je v této chvíli postoj k fiskální úmluvě, tedy mezinárodní smlouvě mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie. Jednoznačně platí, že pokud vláda České republiky neunese svou odpovědnost a zaštiťuje se referendem, tedy tím, že se chce ptát občanů, tak by měla odstoupit. V jiných záležitostech se vláda občanů neptá a schvaluje zákony a smlouvy, které se českých občanů skutečně a bezprostředně týkají.

Ve vztahu k Evropě je také potřeba položit otázku jak nás Evropa vnímá? Pokud něco jiného říká prezident, něco jiného premiér a něco jiného ministr zahraničí? Jestliže totiž vůbec něco jako důvěryhodnost České republiky je, tak je to důvěryhodnost chřestýše. A to nemluvím o tom, že se vláda neptá na názor parlamentu a opozice už vůbec ne. V téhle souvislosti nám opět hrozí mezinárodní ostuda. Pokud vláda nebude mít parametry přistoupení k fiskální úmluvě dojednány v parlamentu, který poté musí vydat souhlas s ratifikací, tak to skutečně hrozí velkou blamáží. V tomto směru přijal Senát PČR usnesení, kterým vyzývá premiéra k jednání.

Bytostným národním zájmem České republiky v Evropě totiž není izolace, do které nás vláda těmito kroky dostává, ale její integrace. Vláda tento národní zájem trvale poškozuje.