Irsko již opět nabírá sil a právě končí s elegantně administrovaným předsednictvím Unie. Ve Španělsku se lidem nevede moc dobře, ale rozpočet zemi zadlužuje dnes již méně než 3 % HDP, což je znamením rostoucí stability. Všude je vidět, jak se politické elity – přes všechnu veřejnou nevoli – snaží uchopit vhodné a inovativní prostředky k řešení krize. Česká republika je oproti tomu ve skluzu a vláda stále ještě káže své neoliberální recepty, aniž by si uvědomovala, že Irsko s bankovní bublinou a Španělsko s bublinou nemovitostí právě na neregulovaných neoliberálních koncepcích ztroskotaly.

Aniž bychom chtěli házet vše do jednoho pytle, musíme občas pohlédnout na recepty těch, kteří si "vychutnali" ty největší propady. Je vždycky lépší učit se z chyb jiných, než z vlastních. Navštívil mne španělský velvlanec a hovořili jsme o problémech, které z hospodářské krize vyplývají. Byla to především nezaměstnanost mladých. Dostala jsem pak od svých španělských partnerů materiály o tom, jak se reformy ve Španělsku projevují na celkové situaci země.

Musím podtrhnout, že v Madridu vládne konzervativní vláda. Na počátku krize došlo ke změně vlády, ale v těch nejdůležitějších okamžicích obě strany politického spektra spolupracovaly. Zmiňme jen jména Zapatero a Rajoy. Dodnes jsou debaty ve španělském parlamentu razantní, ale kooperace a vstřícná výměna názorů nejsou pro Španěly neznámým jevem.