Bylo to více než šedesát milionů mrtvých v obou světových válkách, kteří museli zemřít, aby Evropa pochopila, že chce-li přežít jako celek, musí spolupracovat a ne válčit. Druhá světová válka byla vyústěním hospodářské krize, narůstajících sociálních nerovností. Přehlížení tohoto faktu dnes, stejně jako tenkrát, může být pro naši budoucnost fatální. Stejné příčiny i dnes vedou k nárůstu extrémismu, xenofobii, rasismu, antisemitismu. To je varující.

Po válce „otcové zakladatelé“ Robert Schuman a Jean Monnet  nastavili podmínky, které způsobily, že válka na území Evropských společenství, později EU je nejen nemyslitelná, ale fakticky nemožná. Robert Schuman, francouzský  významný politik, již v německém vězení za války vytvořil koncept, který neznamenal odvetu, ale odpuštění a spolupráci v Evropě jako předpoklad dalšího mírového vývoje a prosperity. Vytýčil cestu, která se ukázala jako správná.

Je to letos šedesát let, co začalo fungovat Společenství uhlí a oceli. Byla nastolena společná správa nakládání s nejdůležitějšími zdroji pro výrobu zbraní i hospodářství. To byl základ pozdějších Evropských společenství, dnes Evropské unie, který se dál rozvíjel ve směru k integraci evropských států.

Geniální rovnováha legitimit států, občanů a společné správy toho, co je výhodnější spravovat společně, než každý sám, již více než šedesát let zajišťuje nejen mír, ale také vysokou kvalitu života na kontinentu, který je právě v tomto ukazateli první na světě.

Je odpovědností nejen politiků, ale i učitelů, žurnalistů, umělců, občanské společnosti, aby nedovolila společnosti ztratit tyto souvislosti, zapomenout na příčiny, vyrůst znova těm, jejichž ideologie už v historii přinesla nesmírné utrpení desítkám milionů lidí.