Není také náhodou, že v žádné z „vinařských“ zemí Evropské unie není zavedena tato spotřební daň na tzv. tiché víno. Všichni si totiž uvědomují, že je to jedna z forem podpory domácí produkce a vinařství.

Zavedením spotřební daně na víno by se tak ministru financí podařilo zabít několik much jednou ranou. Předně vinařské oblasti, jako je Hodonínsko, Znojemsko, Břeclavsko či oblast Uherského Hradiště jsou dominantními producenty vína v České republice. Výběr spotřební daně a všechny jeho likvidační důsledky dopadnou proto nejvíce právě zde. Tedy do regionů, které jsou již nyní více než dost pustošeny vysokou nezaměstnaností a hospodářskou krizí. Zavedením výše zmíněné spotřební daně by se pak vládě Petra Nečase podařilo tyto regiony víceméně „dorazit“.

Pro desítky a stovky drobných vinařů budou totiž náklady způsobené nejenom samotnou daní, ale také náklady spojené s jejím prokazováním a účtováním, doslova likvidační. Kromě avizované spotřební daně 10,- korun na litr jsou zde také náklady samotných vinařů na tuto spotřební daň. Zřízení a vedením daňového skladu, náklady na kalibraci skladových nádob a další nezbytná daňová agenda přinesou podle odhadů Svazu vinařů zvýšené náklady okolo dalších 6,- korun na litr. Tedy nejenom nesmyslně vysoké zdražení pro spotřebitele, ale primárně další ekonomická zátěž pro vinaře.