Odmítla tak prohloubení principů daňové solidarity a vyslání jasného signálu občanům naší země, že v těžkých dobách to nejsou pouze lidé s průměrnými příjmy, kteří nesou na svých bedrech dopady ekonomické krize a vládních, veskrze asociálních škrtů. Poslanci tří vládních stran se také odmítli přiblížit vyspělým evropským a světovým zemím, ve kterých je určitá míra daňové solidarity zcela běžnou záležitostí, nad kterou se nikdo nepozastavuje a je považována za správnou.
Při rozpravě ve sněmovně pak tito poslanci zahrnuli sociální demokraty pohrdavými slovy o závisti, která nás prý k návrhu na vyšší zdanění fyzických osob s příjmy nad 1,2 milionu korun ročně vede. Opak je pravdou - nejde o závist, ale naopak jde o solidaritu a spravedlnost. Když se porozhlédneme po vyspělých státech, zjistíme, že způsob zdanění, kdy je zavedeno nové daňové pásmo pro občany, jejichž měsíční příjem dosahuje čtyřnásobku průměrné mzdy (cca 100 tisíc korun měsíčně), je standardní praxí ve dvou třetinách států Evropské unie. Švédsko má zavedenou horní sazbu daně z příjmu pro fyzické osoby 56,4%, Belgie 53,7%, Nizozemí 52%, Velká Británie a Rakousko 50%, Německo 47,5%, Francie 46,7%. A Česká republika? Pouhých 15%. Spolu s Bulharskem (10%), Litvou (15%) a Rumunskem (16%) jsme tak na zcela opačném konci této tabulky.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Michal Hašek