Přestože vláda mohla využít sympatií veřejnosti a její „bojovné“ nálady, prohospodařila oboje. Poslední výzkum CVVM, podle něhož si pouze 4 % občanů myslí, že jen velmi málo veřejných činitelů je zkorumpováno, je nejhorším vysvědčením této vlády. Každý druhý obyvatel republiky (45 %) vyjádřil ve stejném výzkumu názor, že do korupce je zapojena většina veřejných činitelů a dalších 28 % se přiklání k tvrzení, že se do korupčního jednání zapojují téměř všichni veřejní činitelé.

Vláda sice schválila 16. ledna 2013 materiál nazvaný Strategie vlády v boji s korupcí na období 2013 a 2014, ale jde opět o materiál povrchní. Úkoly, které si vytyčila, jsou jen opakováním těch, které se již několikrát zavázala plnit, ale konkrétní výsledky stále nemá. Situace je spíše horší. Pokud bych tento materiál předkládal vládě já, kladl bych důraz na konkrétní termíny plnění jednotlivých úkolů, spolupracoval bych při jeho tvorbě minimálně s Transparency International, ale zejména bych se zajímal o to, z jakého důvodu, resp. z čí viny ztroskotala protikorupční strategie, vítězoslavně přijatá vládou v roce 2010.

Program naší strany na úseku boje s korupcí se pochopitelně v základních liniích od vládní koncepce neliší. Liší se však v metodách, liší se v hloubce, razanci a tvrdosti konkrétních opatření.

Na programové konferenci minulý rok jsem ujišťoval, že nikdy neodmítneme žádný nástroj boje proti korupci z principu a jen proto, že jej vymyslel a připravil náš politický soupeř. Od okamžiku, kdy jsme zveřejnili náš stranický program boje proti korupci, se ale původně naše náměty staly náhle náměty vládními, resp. koaličními. Namátkou jmenuji snahy o sekundární vymáhání náhrady škody po odpovědných státních úřednících, znovuzavedení účinné lítosti u korupčních trestných činů, úvahy o zřízení centrálního úřadu na provádění veřejných zakázek nazývaný ve vládní strategii Úřadem pro veřejné investování, konec akciím na doručitele, zavedení pevných pravidel pro financování politických stran, důsledně veřejný proces veřejných zakázek, rozšíření pravomocí kontrolních orgánů o pravomoc kontrolovat hospodaření s prostředky všech veřejných rozpočtů a ochrana oznamovatelů korupční trestné činnosti. To vše se objevilo již před rokem v našem programu. To vše během posledního roku bylo ale z úst vládních či koaličních politiků mylně představováno jako jejich know-how.

Po roce chci upozornit na největší a nejdůležitější úkoly, které na úseku boje proti korupci chceme prosadit.