Po neúspěchu Mirka Topolánka, Tomáše Julínka a Marka Šnajdra v letech 2007-2009 zdravotnictví v České republice pevně uchopil Miroslav Kalousek se svým poradcem - privatizátorem slovenského zdravotnictví - bývalým ministrem Rudolfem Zajacem v zádech.

Kalouskovi se opět podařil mistrný tah, když do vedení ministerstva zdravotnictví dosadil bývalého úspěšného ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové MUDr. Leoše Hegera. Řada lékařů zajásala, protože z ministerstva byli postupně v čase odejiti arogantní Julínek, loutkové ministryně Daniela Filipiová a Dana Jurásková a konečně i skutečný vládce ministerstva od roku 2006, bakalář Marek Šnajdr. Ten, aby neztratil svůj vliv na vývoj českého zdravotnictví, nechal se pro jistotu zvolit předsedou správní rady největší české zdravotní pojišťovny VZP.

Ministr Leoš Heger ještě odvolal bývalou náměstkyni Helerovou a tím jeho personální změny skončily, neboť i za tento nesmělý krok sklidil obrovskou kritiku skutečných vládců ministerstva. V ostatních případech, např. na lidi dosazené do čela státních nemocnic náměstkem Šnajdrem, si ministr nedovolil sáhnout s výjimkou ředitelky Nemocnice Bulovka, kterou byl nucen odvolat kvůli pochybení ve výběrovém řízení. Ministr Heger však nenaplnil očekávání většiny zdravotnické veřejnosti ani svá vlastní slova, když chtěl kultivovat české zdravotnictví bez revolučních změn.

Krátce po nástupu do funkce musel ministr čelit hrozící personální krizi zdravotnictví v rámci hnutí lékařů Děkujeme, odcházíme. Hnutí lékařů představovalo jedinečnou šanci k nápravě pokřivených vztahů ve zdravotním systému, ze které měli politici skutečný strach. Bohužel z původních 13 požadavků, včetně požadavků na řešení obrovské korupce, nakonec zůstal jenom požadavek mzdový. Akce lékařů však ministra přinutila otevřeně mluvit o existující korupci v nemocnicích i jinde ve zdravotnictví a přiměla jej učinit první nesmělé kroky v jejím potírání.

Po úspěšném překonání personální krize ve zdravotnictví se koaliční většině poslanců ODS, TOP 09, Starostů a nezávislých a VV podařilo proválcovat poslaneckou sněmovnou opakovaně změny zákonů o veřejném zdravotním pojištění, zbrusu nový zákon O zdravotních službách, O specifických zdravotních službách, O zdravotnické záchranné službě a celou řadu dalších. Zákony se projednávaly stylem, že večer, před jednáním výboru pro zdravotnictví se přinesly nové rozsáhlé pozměňovací návrhy, které poslanci ani neměli čas přečíst. Jejich největšími nositeli byli ministr a poslanec Šnajdr. Na ministru Hegerovi je vidět, že v podstatě rezignoval na své původní záměry a stal se pouhým nástrojem prosazování záměrů koalice, resp. byznysu.