Fakt, že ministr Dobeš couvl od školného, je bezesporu důležitým úspěchem. KSČM, která od počátku odmítala školné na vysokých školách jako zásah do rovného práva občanů na vzdělání, tento výsledek vítá. Podařilo se ho dosáhnout díky jednotnému a hlasitému odporu občanů, zejména akademické obce i studentů vysokých škol. Jejich postup může být inspirací pro další skupiny občanů postižené asociálními reformami Nečasovy vlády.

Je zřejmé, že ministr ustoupil, protože musel. Pokud by trval na školném, žádné dohody s vysokými školami by nedosáhl a jeho už tak vratká pozice by se podlomila zcela.

Po zkušenostech s touto vládou ale nevěříme, že by tento krok byl tak vstřícný, jak se má zdát. Za prvé, vyjádření ministra o potřebě vázat prostředky pro VŠ na kvalitu výuky zní sice dobře, ale může se za ním skrývat snaha celkově „očesat“ neposlušným vysokým školám prostředky na provoz. A za druhé, úvaha o placení za jakékoli prodloužení studia, včetně dosud bezplatného až ročního termínu, naznačuje, že ministr hodlá peníze ze studentů dostat jinou formou. Pokud by to postihlo jen tzv. věčné studenty, nejsme proti. Ale z kategorických výroků ministra se zdá, že zřejmě nehodlá brát v úvahu ani závažné sociální důvody krátkého prodloužení studia, jako je např. vážná nemoc či rodičovství, a s tím bychom nesouhlasili. Podle našeho názoru je proto nezbytné zůstat ve střehu.