Stejně jako prve se konala v sobotu a já si velmi vážím toho, že tito lidé již podruhé obětovali část svého víkendu a přišli se kriticky vyjádřit k záměrům Rady HMP, kterou kromě mě reprezentovali na setkání také primátor HMP a radní pro dopravu Josef Nosek. Tématem k debatě bylo několik - pražský Strategický plán, doprava v metropoli a veřejný prostor. Ačkoliv si myslím, že všechno, co mohlo být řečeno na plénu a u diskusních stolů, zaznělo, cítím povinnost se k setkání ještě osobně vyjádřit.

Široké spektrum názorů, které v průběhu dne zaznělo, mne velmi obohatilo. V rámci diskusí, od ryze teoretických až po velmi praktické, jsem byl také poučen těmi nejobecnějšími myšlenkami. Je zvláštní, jak je člověk přes síto reality a rychlé tempo běžného života schopen přehlédnout ta nejzákladnější pravidla a principy. Zastyděl jsem se a pozorně poslouchal.

Jeden z takových principů, který všichni dobře známe, ale málokdy se nám daří se jím řídit, například zní: „Co je samozřejmé, není třeba zdůrazňovat. Naopak zdůraznění samozřejmého znamená, že to samozřejmé není.“ Ach, jak trefná věta. Obzvláště pikantní je v souvislosti s projevy některých kolegů politiků, zejména na pražském zastupitelstvu. Jak mluví a dokola omílají věci zcela samozřejmé a neuvědomují si, že tím působí stále trapněji a trapněji. Jak do úvodu svých sdělení přidávají zbytečná a úsměvná ujištění, že všechno dělají pro své občany a občanská sdružení. Jak hrají naštvanost, chlácholení, podbízení se a další pro divadlo typické role.