Reaguji na článek Jaroslava Škárky "Proč jsem hlasoval proti vydání Davida Ratha k trestnímu stíhání", kde vysvětluje klady imunity. Domnívám se, na rozdíl od pana Škárky, že problém je složitější a pojďme o tom diskutovat. Ostatně, zřejmě ta diskuse bude nutná i na půdě Parlamentu. Po Davidu Rathovi bude mnoho poslanců a senátorů přehodnocovat svůj názor a je dobré říct k tomu co nejvíce argumentů.

V politických šarvátkách jsou snahy odpůrce jakýmkoliv způsobem odstavit. Fair play se v politice nehraje. Vzpomeňte na zadržení poslance Sládka a druhou volbu prezidenta Havla. Imunita neochránila nepohodlného poslance, deklarujícího jak bude hlasovat, před zadržením a prezident byl zvolen jen díky tomu, že byl na těch pár hodin v "díře".

Politik je zranitelný přes hrozbu zničení jeho mediálního obrazu, pověsti, kterou celý život budujete a během pár hodin ztratíte. Ti slušní, kteří na svou pověst dbají více než flegmatičtí a ovladatelní jsou díky ochraně své pověsti i vydíratelní. A do tohoto prostředí vedeme debatu, vážně myšlenou !!!, že padne návrh na změnu Ústavy a již podání trestního oznámení bude důvod ke ztrátě mandátu. Zkrátka presumpce viny na plný plyn. Pominu fakt, že presumpce viny je holý nesmysl a zneužitelný princip v politickém boji.  Fakt je ten, že již samotná žádost o vydání ke stíhání spouští u politika dnes, díky imunitě, lavinu. Mediokracie si užívá. Z textů novin se vytrácí slovo údajně spáchal a píše se na tvrdo spáchal, je to parchant, politická mrtvola. Titulní stránky máte zaručeny. Když pak kauza končí, objeví se jeden řádek na předposlední stránce, pokud vůbec. Samozřejmě v případě, kdy soud dospěje k závěru, že skutek není trestný čin, rozuměj oznamovatel jen plivnul a spřátelená soustava justiční mafie reaguje.